2°C
Když jsem se s Lucií sešla na rozhovor, spadla ze mě nervozita už během několika prvních sekund. Je totiž nejen pozitivní, ale i velmi přátelská. Otevřeně odpovídá na všechny otázky a už po chvíli zapomenete, že vůbec děláte interview. Povídáte si s ní jako s kamarádkou na kafíčku a najednou kouknete na hodinky a zjistíte, že spolu mluvíte už hodinu.
Loni jste měla polokulatiny. Jak jste je oslavila?
Samozřejmě s rodinou, to je klasika. A pak jsem pozvala kamarádky na Moravu, kde jsme spaly ve stanech. Oslavu jsme měly přímo na vinici, kde jsme si pronajaly sklípek, a druhý den jsme pak ještě vyrazily na výlet na kole.
Jak dlouho už se spolu kamarádíte?
Mám kamarádky z různých prostředí a dala jsem je dohromady já. Mám štěstí, že si všechny sedly. Času je teď ale méně, tak se trochu zanedbáváme. Zrovna jsme si psaly, že to musíme napravit.
Jste velmi společenský člověk. Jak jste zvládala karanténu?
Bylo to zajímavé, a to nejen pro mě. Spousta lidí v mém okolí, co jsou workoholici, najednou neměla práci a bylo pro ně těžké změnit režim.
A vy jste workoholik?
Já jsem spíš hodně aktivní, co se týká tvorby, vymýšlení, organizace. Ale není to zaměřené jen na mou profesi herečky. Pořád mám něco v plánu. Takže jsem nakonec zahlcená plány, ze kterých stihnu tak deset procent. Ale zase si říkám, že je dobré plánovat, lepší než nemít nic před sebou.
Co jste v ten čas bez práce dělala?
Nejdřív jsme s rodinou začali hrát společenské hry, které zrovna nemusím. Hráli jsme například poker, který jsem do té doby vůbec neuměla. A pak mě napadlo, že bychom mohli natočit rodinný film, ten teď stříhá syn Lucián s manželem. Režisér a scenárista byl Tomáš a kameraman Lucián. Opravdu jsme si to moc užili.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
