Pondělí 28. září 2020
Zataženo, déšť 11°C

Jolana Voldánová: Virů se nebojím, horší je lidská hysterie a hloupost

VIDEO: Adam Balažovič/BPŽ/Alena Wilson
6. května 2020 | 06:00

Jolana Voldánová (51) je krásná žena a návrhářka Alena Wilson to dokáže ocenit. Minulý týden společně nafotily novou kolekci. Přestože Jolana není, jak sama tvrdí, žádná modelka, v téhle společnosti se cítí dobře, a navíc Aleniny šaty jsou pro normální ženy, žádné hubeňourky, takže zakryjí i korokila! Jolana nám prozradila i to, jak tráví poslední dva měsíce a jak to zvládá její rodina.

Vypadá to, že role modelky vám ve spojení s Alenou Wilson pěkně sedla. Fotíte pro ni další kolekci. Takhle po karanténě, to je odvaha, spousta lidí dost přibrala... Jak jste se držela vy?

Držím se statečně, i když na váhu si pro jistotu už šest týdnů nestoupám. Ale dokud zapnu svou oblíbenou sukni, jsem spokojená. A přestože vařím a peču jak o život, jsme všichni doma, tak to kompenzuju dlouhými procházkami do přírody a prací na zahradě. A důležité je i to, že Alena tvoří své modely pro reálné ženy, takže se nemusím bát, že se pokusí mě narvat do velikosti 36 nebo nedej bože menší.

Bylo tohle focení motivace?

Alena Wilson je pro mě vždycky velká motivace, nebo bych spíš měla říct inspirace. Je kreativní, má skvělé nápady, mám pocit, že nic pro ni není problém. Když se pro něco rozhodne, tak to prostě udělá. Je vtipná, veselá, přímočará, a ještě ke všemu moc krásná. Strašně ráda se na ni dívám, když diriguje focení, a ráda ji poslouchám. Ona je jak závan čerstvého povětří. A poradí si i s nestandardní situací: jsme uprostřed koronavirového šílenství, tak i to focení letní kolekce je zkrátka jiné. Roušky v barvách a vzorech šatů mě prostě dostaly. Já ty náhubky nějak špatně snáším, ale tohle jsem si užila. A moc ráda Aleně pomůžu, když alespoň to její řemeslo má už konečně zase zelenou.

Čím se teď udržujete ve formě?

Jsem chodec, takže buď vyrážím na dlouhé procházky v ostrém tempu, nebo pracuju na zahradě. Nevzpomínám si za těch patnáct let, co žijeme v domě na vesnici, že bych měla tolik času starat se o kytky. A hlavně jsem teď opravdu přešťastná, že můžu na zahradu a že to mám jen kousek do lesa a že si každý den můžu tímhle způsobem vyčistit hlavu.

Jak a s kým vlastně trávíte karanténu?

Já, manžel a dvě děti školou povinné. My dva jsme bez práce, protože pracujeme s lidmi a pro lidi, a to teď nejde. Syn je vysokoškolák, přednášky a zkoušky má on-line, dcera končí základní školu a je na tom podobně. Jediné, z čeho máme zamotanou hlavu, jsou její zkoušky na střední. Kdy budou a v jaké podobě…. Tuhle hádanku už bychom chtěli mít rozluštěnou, protože to je velmi stresující, zejména pro ni.

Nenudíte se už z toho trochu?

Překvapivě ne. Nastavila jsem si to tak, že si každé ráno řeknu, co všechno chci udělat, a podle toho se řídím. A protože vaření je moje vášeň, stojím většinou celé dopoledne u plotny, odpoledne jdu ven nebo sázím kytky, večery věnujeme filmům. Dělám zásobovače babičkám, když něco potřebují a nechce se jim ven. A dělám věci, které by mě nikdy před tím ani nenapadly, třeba pěstuju rajčata. Už těch sazeniček mám tolik, že si s nimi asi půjdu stoupnout na trh.

Je něco, čeho jste si kvůli téhle situaci začala vážit?

Nevím, takhle o tom moc nepřemýšlím. Ale asi jednou budu vzpomínat na to, jak si užíváme jeden druhého, jak jsem stále obklopená svými dětmi, a to už jsou ve věku, kdy by to za normálních okolností úplně běžné nebylo.

Myslíte si, že se život vrátí do starých kolejí?

Tohle je naopak otázka, kterou si kladu docela často. Ale nepatřím k těm, kteří říkají: „Nic už nebude jako dřív.“ Život se jistě pozvolna vrátí k normálu, a jestli bude něco jinak, tak doufám, že lepší. Jsem v tomto směru optimista a čerty na zeď nemaluju.

Myslíte si, že nás tato situace měla na něco upozornit nebo nás něčemu naučit?

To ano. Že věci mají být v nějaké rovnováze, protože když se někam vychýlí, je to průšvih. Ale já se nebojím virů, ty tady budou pořád a všechny nás přežijí. Pozorně čtu články od skutečných odborníků a bavím se často se známými lékaři, kteří to nijak černě nevidí. To, čeho se skutečně bojím, je lidská hysterie, hloupost a stádní chování. To je něco, na co bychom si měli dát všichni velký pozor, protože se najednou ukazuje, jak strašně jednoduché je manipulovat s lidmi a co všechno si nechají líbit, když je někdo udržuje ve strachu.

Jak to máte s učením a školou? Zvládají to děti už samy?

Tak tohle „peklo“ naštěstí už neprožívám. Děti jsou samostatné jednotky, které se učí samy, maximálně si vyžádají nějaký názor nebo konzultaci. Jediné, co vnímám, je, že jim začínají chybět vrstevníci, jejich sociální skupina, do které patří. Z toho asi občas pramení nervozita nebo špatná nálada. Chápu je, rodiče zdaleka všechno nezastanou.

Co motorka, jezdíte?

Tak tuhle radost si fakt užívám i teď. Jen co denní teploty stouply alespoň k 15 stupňům, už jsme vyrazili. To je očista, maximální soustředění, kdy vypnete hlavu a vnímáte jen motorku, sebe a silnici. Tady se chyby neodpouštějí, takže jezdím s respektem, ale zároveň s obrovskou radostí.

Máte nějaké plány na léto, nebo se vše změnilo a musíte improvizovat?

Rozhodně budeme improvizovat. Moře bude v létě ještě zřejmě nedostupné, takže bazén na zahradě, chaty a chalupy rodičů a přátel a výlety po Čechách a na Moravu. Tohle přežijeme, ne, my si to užijeme!