Mariana Prachařová: Rozhodnutí nemít děti je úplně v pořádku

24. srpna 2018 | 06:00

Mariana Prachařová (24) má doma herecké i hudební vzory, zkusila si oboje, ale zpěv ji okouzlil trochu víc. Uvidíme, čím nás překvapí. V rozhovoru jsme toho probraly docela dost. Od jejích pravidelných cest s maminkou přes vztahy a seznamování až po názor na mateřství.

Říkala jste, že se chystáte na nějakou delší cestu. Můžete říct kam, pokud to není tajemství?

Každý rok, přestože je mi čtyřiadvacet, tak jezdím se svou maminkou na dovolenou. Jsme takové dobrodružky, vyrážíme vždycky autem a putujeme a cestujeme. Před čtyřmi lety jsme byly v Provenci a letos tam míříme znova. Bereme to přes Švýcarsko a Janov a udělaly jsme si takovou originální trasu.

Dohodnete se vždycky na tom, co chcete vidět?

Každá si vždycky řekneme, co bychom chtěly, a dáváme to dohromady. Já jsem docela aktivní na Instagramu, tak si vyhledávám tam. Většinou si sedneme ráno a díváme se, co bychom mohly podniknout. Ubytování také řešíme až na cestě podle toho, jak se pohybujeme z místa na místo. 

Stalo se vám už někdy, že jste musely spát v autě?

Ještě ne, mně by to asi nevadilo, ale mamka už na to asi úplně není. 

Přece jen je mezi vámi generační rozdíl – baví vás vždycky to, co mamka vybere, že chce vidět, a jí zase to vaše?

Musím říct, že ano, máme štěstí, že máme podobný vkus a jsme stejně naladěné. Milujeme obě památky a muzea. 

Měla jste odjakživa zájem o památky, nebo vám to vtiskli rodiče?

Asi oboje, protože tátu to taky baví, a já pokaždé, když někde jsem, musím jít na nějakou výstavu. Kamarádky jsou ze mě občas otrávené, že se jim nechce, a já jsem nadšená, že vidím nějaký obraz, který znám jen z knih, naživo.

Baví vás určitě i nakupování, tedy aspoň podle Instagramu.

To je jedna věc, ve které si s mamkou tolik nerozumím. Mamka nerada kupuje něco, co už doma má, aby to nebylo zbytečné. Já nad tím tolik nepřemýšlím, ale nemůžu rozhazovat tolik, přece jen bych měla trochu šetřit. Když cestujeme, tak moc nenakupujeme, ale baví mě to.

Za co na cestách nejvíc utrácíte?

Nejvíc za benzin, ale to je taková praktická položka. Jinak rády zkoušíme místní kuchyni a milujeme mořské plody. Další velkou položkou jsou vstupy do všech těch muzeí, památek a galerií.

Vy jste se vydala i do Ameriky, ale četla jsem, že to nebyl úplně veselý výlet. Proč? Co se tam pokazilo?

Jsem hrozně společenský člověk a vždycky cestuji s někým, a najednou jsem se rozhodla, že se vypravím do Ameriky sama. Byla to neuvěřitelná zkušenost a čerpám z toho dodnes, ale bylo to náročné. Původně jsem tam měla být tři měsíce, ale trošku jsem si to zkrátila. Cestovala jsem a pokaždé se přes sociální sítě spojila s někým v místě, kam jsem mířila. Měla jsem obrovské štěstí na lidi. 

A co vás tedy zklamalo?

Třeba Los Angeles. Byl to můj sen, ale představovala jsem si to asi jinak, než jak to tam ve skutečnosti bylo. Poznala jsem tam super holky, české au-pair, ale byly třeba hodinu daleko, což je tam normální. Většinu času jsem tak trávila v autě, protože jinak se tam nikam nedostanete. Myslím, že jsem si špatně vybrala, měsíc v LA byl hrozně dlouhý, stačil by úplně týden. Potom když jsem cestovala po Kalifornii, v San Francisku a když jsem byla v New Yorku, tak už se mi to moc líbilo. 

Kdybyste dostala pracovní nabídku a měla se zase vrátit sama do USA nebo jiné cizí země, šla byste do toho?

To by bylo asi o něčem jiném, určitě bych to zkusila, ale nedokážu si představit, že by to bylo nadlouho. Kvůli jazyku a zkušenostem to je dobré, ale vždycky bych chtěla jet někam, kde už budu někoho mít, ne takhle sama. I když je pravda, že člověk se musí víc seznamovat, víc mluvit a dá mu to asi víc, než když jede s kamarádkou. Nedovedu si ale představit, že bych žila někde jinde než tady, mám Čechy ráda.

A co kluci tam?

Jsou tam rozhodně jiné typy než tady. Říkala jsem si, že jedu do Kalifornie a že tam budou krásní chlapi, ale musím říct, že jsem z nich nebyla zase tak unešená. Moc jsem nikam nechodila, protože když člověk musí pořád řídit, tak si ani nedá skleničku, ale je fajn, že nenarazíte v podnicích na bláznivé puberťáky, protože vám musí být víc než jednadvacet. Pár kluků jsem poznala, ale nic zvláštního. 

Vy se věnujete i hudbě, máte vydané nějaké singly. Kolik té hudby máte, zda to vydá na koncert?

Právě že ještě ne. Teď se snažím dělat hudbu i v češtině, protože zatím jsem zpívala v angličtině. Myslím, že koncert by šel, kdybych ho doplnila o nějaké covery, ale to se mi nechce, tak se na to chci vrhnout, abych třeba už příští léto mohla zkusit nějaký festival. 

Cítíte se víc jako herečka, nebo zpěvačka?

Teď asi jako zpěvačka. Hrála jsem víc, když jsem byla menší, ale rozhodně musím říct, že mě herectví baví, a kdyby přišla nějaká nabídka, tak ji určitě zvážím. Nejlepší by bylo, kdyby se to mohlo propojit.

Tak co třeba muzikál?

Tam je problém v pohybu, já nemám pohybovou paměť a nejdou mi choreografie. Když mám zpívat a do toho tančit, tak končím!

A co modeling – na Instagramu vám to jde a teď jste něco fotila, ne?

Zahrála jsem si teď trochu na modelku pro Senovážnou 6 (Snapbacks), fotila jsem pro ně tenisky Skechers, jejichž jsem tady tváří, fotil to Kubo Krížo. Bylo skvělé pracovat s ním, dělá super fotky, ale byla jsem trochu nervózní. Jsem vždycky nadšená, že mám ve výsledku krásné fotky, ale ten průběh jsou trochu nervy. 

Jak dlouho vznikají fotky, které si dáváte na sociální sítě?

Jak které. Někdy třeba člověk udělá sto padesát fotek za dvě minuty – a z nich se vám třeba jedna líbí. Ale jinak jsem docela rychlá, občas se mi nepovede ani jedna, když mám špatný den.

Sociální sítě jsou velký fenomén, jak se k nim stavíte?

Jsem ráda, že jsem v tom nevyrůstala od malička, protože to ještě nebylo. Mí mladší sourozenci na tom nejsou tak závislí, ale vidím to kolem na jiných. Musím říct, že Instagram mě hrozně baví, na YouTube moc nekoukám, na tom si zase ujíždí mí mladší sourozenci. Na Instagramu sdílím hodně ze svého soukromí, ale dávám si zároveň pozor na to, co tam ventiluji. Baví mě, že mohu lidi v něčem inspirovat.

Z obrázků na vašem profilu vypadala Amerika jako sen, a přitom nebyla, to je trochu zavádějící... Myslíte, že tak je to správně? Když už se dělíte o soukromí, proč tam nedat i to, když se něco nepovede nebo když jste smutná?

To je otázka. Fotky, které jsem dávala, byly z výletů, když mi bylo dobře. Myslím si, že by Instagram měl v lidech vyvolávat pozitivní pocity, ale je dobré si připomenout, že ne každý den je peříčko. Lidé by se tu měli navzájem motivovat a přinášet si radost.

Na sociálních sítích teď vznikají i vztahy. Myslíte si, že už odzvonilo seznamování normálně v barech a venku na ulici?

Je pravda, že v dnešní době se mi stává opravdu málokdy, aby mě v baru někdo oslovil. Dřív musel kluk jít a oslovit holku, aby získal číslo, protože by ji už jinak nikde nenašel, dneska už můžete lidi najít na internetu. Přijde mi to teď opravdu jako rarita, aby kluk přišel a oslovil holku, a já si takových lidí vážím a oceňuji jejich odvahu. Je to škoda, ale je fakt, že je mnohem jednodušší si člověka najít na sociálních sítích a napsat mu tam než to udělat osobně. 

Vy jste byla zadaná, nebo ne?

To jsem šla s kolegou z hudebního labelu na akci, kde nás vyfotili společně, a už z toho byl vztah. My jsme kamarádi. Já nikoho nemám.

Je to, že jste vy a celá vaše rodina známá, plus, nebo minus při seznamování?

Ani nevím. Chtěla jsem se jednou už na to zeptat kamaráda, jak to vidí chlapi z toho mužského pohledu, jestli je to odrazuje, nebo naopak, ale ještě jsem se k tomu nedostala. 

Emancipace postupuje dál a dál, dovedete si představit, že naopak vy vezmete iniciativu do svých rukou a oslovíte někoho, kdo se vám líbí?

Nemám na to odvahu, možná po pár skleničkách. Jinak se mi emancipace líbí. Podle mě je to jedno, klidně může vzít žena iniciativu do svých rukou, ale někdy chce chlap dobývat, a teď zase nepoznáte, která ta situace to je. Potřebovala bych, aby to měli ti kluci napsané na čele. Já ale taky, když to mám moc jednoduché, tak mě to nebaví. Děláme si ty vztahy trochu složitější, než jsou.

Narazily jsme na rodinu. Musíte někdy hlídat bráchovi dceru, nebo nejste teta na hlídání?

Nejsem a doma to moc dobře vědí. Mamka toho má hodně, ale když může, tak jede a hlídá, když přijedou k nám, tak si ráda pochovám a pak hned vrátím. Já to s dětmi ještě tolik neumím, nemám k nim zatím vztah. 

A děti tedy nikdy mít nechcete, nebo je to jen momentální fáze?

Přemýšlela jsem o tom, a četla dokonce článek o párech, které vůbec děti mít nechtějí, a neodsuzuji to. Nemyslím si, že úděl ženy je jen v tom, aby měla dítě, takže pokud někdo dítě nechce, je to v pohodě. Já je jednou mít chci, ono to na mě snad přijde, ale teď je to děsná představa, něco jako konec života a deprese. Takže si myslím, že budu starší matka. 

 

 

 

 

 

 

 

 

1080p 720p 360p
DesktopMobile