Čtvrtek 21. listopadu 2024
Svátek slaví Albert, zítra Cecílie
Oblačno, sněžení 2°C

Žena trpící alopecií dva roky nevycházela ven. Dnes si obočí a paruku lepí i do postele

6. února 2024 | 06:00

Když bylo Jess Mullen šestnáct let, dozvěděla se, že trpí autoimunitní poruchou, která způsobuje padání vlasů. Alopecie se u ní však rozjela v takové míře, že už jí vlasy, obočí a řasy nenarostly nikdy zpátky. Dlouhé dva roky se musela maminka dvou dětí s touto skutečností smiřovat, a než našla zpátky ztracené sebevědomí, nevycházela z domu.

Dnes je Jess Mullen sedmadvacet let, pracuje jak pediatrička a je naprosto v pohodě s tím, jak vypadá. Byly však doby, kdy ze svého vzhledu měla komplexy a dlouho nevycházela ven mezi lidi. Toho, že jí více padají vlasy, si všimla poprvé v roce 2013. Lékaři ji tehdy poslali domů a radili jí, ať si vlasy příliš nestahuje. O měsíc později už Jess neměla žádné. Zároveň jí vypadalo obočí i jí zmizely řasy. Tehdy jí byla diagnostikována alopecie areata, která se však rychle přehoupla do formy alopecie universalis, která zapříčiňuje úplnou ztrátu ochlupení na celém těle. „Vždycky jsem si hrála s trendy. Barvila se, stříhala podle poslední módy. Bylo pro mě traumatizující o vlasy přijít,“ řekla mladá žena. 

VIDEO: Padají vám vlasy? „Zázračné” přípravky neexistují, říká lékařka a popisuje, co pomůže.

Video se připravuje ...
Padají vám vlasy? „Zázračné” přípravky neexistují, říká lékařka a popisuje, co pomůže • VIDEO: Videoredakce ženských webů

Jess z toho byla naprosto zlomená a nevěděla, co si počít. Po dvou letech trápení se rozhodla, že vyzkouší paruku, a najednou se jí zase vrátila chuť do života. Díky parukám a nalepovacímu obočí získala zpátky své sebevědomí a o svůj příběh se rozhodla podělit se se světem. V roce 2018 si založila profil na Instagramu, aby šířila informace o alopecii a lidem se stejným onemocněním dodala trochu odvahy. Díky podpoře sledujících se brzy přijala taková, jaká je, a začala se zase cítit dobře. "Dnes půjdu ven klidně plešatá. Líbí se mi, kým jsem. Je přirozené, že pokud se nějak lišíte, připadáte si jako mimozemšťani a jste z toho smutní. Já jsem, kým jsem. A vy můžete být taky,“ uvedla.

I když už se naučila cítit se sebevědomě i bez vlasů, často nosí paruky. Má jich asi osmdesát a střídá je podle nálady. Nosí je například i do práce, protože měla pocit, že by se jí malé děti mohly bát. Nasadit paruku a nalepit obočí trvá ženě zhruba půl hodiny. Ráno se nechtěla zdržovat, a tak to dělá, než jde spát. "Ráno mi to trvalo déle, tak to dělám večer předem. Už jsem si na to zvykla, je to pro mě taková rutina," uzavírá Jess své vyprávění.

 

 

Autor: Aneta Valešová