2°C
Stalo se to v roce 2016. Ten den měl být úplně jiný, než nakonec byl! Barbora se svým přítelem jela z návštěvy svých rodičů a v autě kvůli ní vznikla dost vyostřená hádka. Ta skončila opravdu špatně. „Byla to má vina. Celé jsem to vyvolala já a potom jsem mu bohužel sáhla do řízení,“ vzpomíná Barbora.
Bylo to jen den před jejími narozeninami, když přítel dostal smyk, protože vjel na okraji silnice na hrbol. „Vymrštilo nás to do vzduchu, auto šlo třikrát přes střechu. Nebyla jsem připoutaná a vyletěla jsem bočními dveřmi zhruba deset metrů od auta.“ Bářin partner reagoval pohotově a na přihlížející okamžitě křičel, ať zavolají záchranku.
„Cítila jsem velkou bolest zad, hlavně v lopatkách, nemohla jsem dýchat. Bála jsem se toho, co mě čeká." Ještě ten den Báru operovali a probudili ji až v den jejích narozenin. Měla protržená játra, natrhnuté plíce, zlomená dvě žebra i klíční kost a nalomený 7. a 8. hrudní obratel. „Domů mě pustili za měsíc a po všem mi zůstaly jen ohromná bolest, jizvy a strach z toho, že asi nebudu jako dřív."
Barbora poznala, že někteří lidé jsou opravdu zlí. Na koupalištích několikrát slyšela nemístné narážky na svou jizvu na břiše. „Občas se i drze zeptali, z čeho jsem tak odporně zjizvená!“ S odstupem času to ale vidí jinak. Uvědomila si, že i když si za nehodu a její následky může sama, je důležité, že tak vážnou nehodu vůbec přežila. Na ničem jiném totiž nezáleží. „Moje jizvy mi ukazují, jak jsem silná," dodává nakonec Bára.
