Čtvrtek 25. dubna 2024
Svátek slaví Marek, zítra Oto
Oblačno, déšť se sněhem 9°C

Lékaři nevěřili, že je nemocná! Tvrdili, že jsem na drogách, vypráví žena s meningokokem

15. září 2020 | 06:00

Před čtyřmi lety pracovala tehdy devatenáctiletá Renata jako pokojská v Německu. Chtěla si vydělat nějaké peníze. Ani ve snu ji nenapadlo, že tím nahrává nejzákeřnějšímu infekčnímu onemocnění v Česku. Nebýt její maminky, která se nenechala odbýt, možná by tu dnes nebyla.

„V práci jsem vzala několik směn za sebou včetně nočních brigád. Byla jsem vyčerpaná a oslabená, a to pravděpodobně přispělo k propuknutí nemoci,“ popisuje začátek své noční můry Renata.

Peklo na lehátku

Na začátku to vypadalo, jako by něco špatného snědla nebo chytla virózu. Stav se ale rychle zhoršoval, takže vyhledala lékaře. V nemocnici v Klatovech ale byli přesvědčeni, že je pod vlivem drog. „Nedokázala jsem si ani obout boty. Ve sněhu jsem se brodila v pantoflích. Jednu jsem ztratila. Zvracela jsem. Nohy jsem měla jako led. Byla jsem dezorientovaná, trpěla jsem bolestmi, po těle se mi začaly objevovat fialové mapy. Personál nemocnice mi přesto nevěřil. Stále se mě ptali, jaké drogy jsem si vzala,“ popisuje okamžiky hrůzy Renata. Tu mezitím položili na lůžko a nechali ji v bolestech samotnou na pokoji.

Probuzení

Po několika hodinách trápení Renatina maminka vybojovala přesun dcery do Plzně. „To už mě transportovala helikoptéra. Tělo jsem měla jako polité žíravinou a diagnóza zněla: meningokoková meningitida. Byla jsem uvedena do umělého spánku.“ Z něho se probudila po devíti dnech, když zjistila, že přišla o obě nohy. Život ale měla zachráněn. „Kůži po celém těle mám dodnes pokrytou jizvami. Přestaly mi fungovat ledviny. Třikrát týdně jsem musela jezdit na dialýzu a všechno jsem se učila jako poprvé. Mým prvním malým vítězstvím bylo zvládnutí chůze na protézách,“ říká odhodlaně.

Kamarád s ledvinou

Od nemoci uběhly tři roky a teprve teď se Renata začíná cítit jako dřív. „Před rokem jsem se dočkala transplantace ledviny od zemřelého dárce. Druhou dostal osmapadesátiletý pán, se kterým jsem se sblížila. Společné kontroly se změnily ve společné procházky, obědy a přátelství. Jsem ráda, že mám spřízněnou duši,“ usmívá se mladá žena, která ví, že její boj ještě není u konce. Momentálně intenzivně cvičí, aby si vylepšila stabilitu a zlepšila chůzi. „Chci totiž dokázat ještě další věci. Začínám jezdit na kolečkových bruslích. Zatím ale svou chůzi a snahu sportovat přirovnávám k malému dítěti, které se vše učí od prvních krůčků. Samozřejmě stále bojuji s hojením kůže, kterou meningokok poškodil jako při popálení žíravinou. I po třech letech mám rány na pahýlech končetin.“

Jde o minuty

Renata před svým onemocněním o meningokoku nikdy neslyšela, a jak se ukázalo v nemocnici, nebyla sama. „Mnohdy ani lékaři nepoznají příznaky této choroby. Přitom jde o minuty. Jedinou cestou tak je prevence v podobě očkování, které už je dnes dostupné a je proti všem nejčastěji se vyskytujícím séroskupinám. Jak jsem se dozvěděla, doporučuje se především nejohroženějším skupinám, kterými jsou malé děti do čtyř let a dospívající či mladí dospělí ve věku od 13 do 25 let. Přispívají na něj pojišťovny v rámci svých preventivních programů. Kdybych mohla vrátit čas, s očkováním bych neváhala,“ říká Renata.

Na meningitidu jsme se zeptaly praktické lékařky pro děti a dorost MUDr. Hany Cabrnochové, MBA. Co je nejúčinnější prevencí?

Jak se meningitida projevuje?
Pokud se onemocnění rozvine, postupuje velmi rychle a nejčastěji se projevuje jako zánět mozkových blan nebo otrava krve. Inkubační doba je většinou tři až čtyři dny od nákazy. Na začátku připomíná onemocnění běžnou chřipku – v prvních čtyřech hodinách se zpravidla projevuje bolestí hlavy, horečkou, nevolnostmi. Přibližně po osmi hodinách se dostavují potíže s dýcháním, následně pak tuhnutí šíje či citlivost na světlo. Přibližně po šestnácti hodinách můžou nastat delirium, zmatenost a bezvědomí.

Kdo může onemocnět?
Prakticky kdokoli, ale podle statistik jsou nejohroženějšími skupinami malé děti do čtyř let, dospívající a lidé v mladším dospělém věku asi do 25 let. U této druhé skupiny riziko představuje zvláště období spojené s bydlením mimo domov – na internátech, kolejích nebo ve sdílených bytech. Vstupuje tu do hry sociální chování, které usnadňuje přenos nemoci. Navíc jsou mladí lidé nejčastějšími bezpříznakovými přenašeči, kteří tak ohrožují další osoby ve své blízkosti.

Jak se meningokok přenáší?
Podobně jako chřipka či rýma kapénkovou infekcí. Vstupní branou infekce je sliznice nosohltanu. Pokud je sliznice narušena – třeba předchozí respirační infekcí, pobytem v prašném nebo zakouřeném prostředí a podobně – meningokok překoná hlenovou vrstvu fungující jako bariéra a může dojít k rozvoji závažného invazivního meningokokového onemocnění. Nejúčinnější prevencí je očkování.

Náš tip: Skutečné příběhy, které píše život, najdete v každém čísle magazínu Blesk pro ženy. To aktuální si můžete koupit v novinových stáncích nebo si ho můžete objednat v tištěné či elektronické podobě v našem iKiosku ZDE.

Autor: red

Autor: Majka Dvořáková