Brighton Peachy není jedna z těch lenivých matek, které sedí celé dny s dětmi na gauči. Se svými kluky chodila každý den na dlouhé procházky, to se jí ale bohužel vymstilo. "Chtěla jsem přejít silnici, šla jsem až na přechod, tam jsem čekala na zelenou. Přestože jsem se i při zeleném světle rozhlédla, tak když jsme byli za půlkou přechodu, srazilo můj kočárek s oběma syny auto.
Starší syn letěl vzduchem několik metrů, mladší zůstal v kočárku. Letěla jsem k staršímu klukovi, byl od krve a plakal, mladší v kočárku byl ale šedivý a nejevil známky života," vzpomíná Brighton. Než přijeli hasiči, snažila se matka chlapcům pomoct sama. Bez její pohotové první pomoci by mladší dítě dnes nejspíš nežilo.
V nemocnici si nechali oba kluky. Starší měl pryč kus ucha, zlomené některé kosti a otok na mozku. Mladší na tom byl ale daleko hůř. Bylo jasné, že má silně poraněný mozek, a nevědělo se, v jakém stavu se probudí. "Modlila jsem se, abych ještě někdy viděla ty veselé modré oči svého chlapečka."
Starší syn byl brzy propuštěn domů. Mladší chlapec se ale probudil s ochrnutou levou částí těla a čeká ho ještě dlouhá cesta. Nejdůležitější ale je, že oba chlapci žijí! "Dnes děkuji Bohu, že mohu s oběma usínat v posteli. Nic není samozřejmé. Uvědomte si to," radí statečná Brighton.