Dalma Špitzerová: Koncentrační tábor jsem přežila jen díky divadlu | Pro ženy | Blesk.cz

Dalma Špitzerová: Koncentrační tábor jsem přežila jen díky divadlu

28. listopadu 2019 | 06:00

Dalma Špitzerová se narodila v Piešťanech v roce 1925, ale celé dětství strávila v Liptovském Mikuláši. Nacisté zabili její rodiče, bratra i sestru. Paní Dalma byla jedním z laureátů letošních Cen Paměti národa, nominována byla za Slovensko.

Za svobodna se jmenovala Holanová. Narodila se v roce 1925 v Piešťanech, vyrůstala v Liptovském Mikuláši. Její otec byl duchovní, a když v roce 1942 na Slovensku začal platit příkaz k deportaci židovských dívek, rozhodl se, že udělá vše pro záchranu svých dcer. Tušil to, o čem zatím mnozí lidé neměli ani ponětí – deportace znamená pro většinu smrt. Zařídil proto svým dcerám odjezd do Maďarska. Nejprve odjely dvě starší sestry paní Dalmy, zhruba za rok za nimi odjela ona sama.

Poprvé jela sama vlakem, neuměla maďarsky, neměla doklady a vůbec nevěděla, co ji čeká. "Uměla jsem jedinou maďarskou větu, a to, že jsem unavená. Neustále jsem ji opakovala," vzpomíná. Po příjezdu do Budapešti se setkala se sestrami. Skrývaly se, ale brzy vyšlo najevo, že jsou uprchlice, a maďarští četníci je zatkli. Odvezli je do sběrného tábora, následně do vězení. Paní Dalma byla nakonec poslána do pracovního tábora v Novácích, její sestry do Osvětimi.

Ve stínu smrti

"V táboře jsme byli každý den ve stínu smrti. Nevěděli jsme, co nás čeká, jestli i nás někam pošlou, nebo ne. Každý večer jsme usínali s pocitem, že nevíme, jestli druhý den přežijeme. Proto jsme začali hrát divadlo. Většinou jsme na to měli čas jen v neděli, kdy se nepracovalo. Spoluvězni mi říkali, že mám talent, a že jestli se zase svět vrátí do normálních kolejí, ať zkusím být herečkou. Drželo mě to při životě. Bylo to něco, co mi pomáhalo, abych se nezbláznila," vypráví.

V táboře se setkala s Jurajem Špitzerem, kterého znala z domova. Byl součástí skupiny mladých židovských mužů přidělených na těžkou práci. V srpnu roku 1944 se mu podařilo utéct, pamětnice utekla s ním. Připojil se k partyzánům. "Chtěla jsem jít taky k partyzánům, ale Špitzer mi říkal, že ženské nechtějí. Poslal mě do Bánské Bystrice, abych si tam našla práci," vzpomíná na dobu kolem slovenského povstání.

Tam pomáhala dělat letáky, které informovaly o vývoji povstání. Nakonec se ale přece jenom k partyzánům připojila. Předstírala, že je muž, aby ji neobtěžovali, když se s nimi ocitla v horách. Nakonec těžce onemocněla a musela z hor odejít. Našla útočiště v malé vesnici Palúdzka. Tamní lidé ji zachránili. Léčili ji, ukrývali, nikdo ji neudal, přestože věděli, že je Židovka, a partyzánka k tomu.

Dočkala se konce války. Byla zamilovaná do Juraje Špitzera a věřila, že se s ním zase setká, stejně jako se sestrami, s rodiči. Jenže po příchodu domů časem zjistila, že měla neuvěřitelné štěstí. Němci zavraždili jak její rodiče, tak i desetiletou sestru a šestnáctiletého bratra. Dozvěděla se, že se to stalo pouhé dva týdny před osvobozením.

Odjela do Bratislavy, tam se jí podařilo setkat se se sestrami, které se z Osvětimi vrátily. Byly ve špatném stavu, ale přežily. Našla i svého milovaného Juraje, který byl ve špatném psychickém stavu. Za války přišel o celou rodinu. "Chtěl, ať jdu svou vlastní cestou, že se na něj nemám spoléhat," vzpomíná pamětnice. Juraj se však nakonec vzpamatoval, paní Dalmu vyhledal.

Herecké období

Nakonec se vzali. Z Juraje se stal spisovatel a novinář a paní Dalma nezapomněla na svůj herecký talent. Hrála na Nové scéně v Bratislavě a následně v kabaretu Tatra revue. Přišly však rok 1968 a sovětská okupace, se kterou manželé nesouhlasili. Juraj nesměl publikovat, divadlo Tatra bylo zakázáno. Paní Dalma tak začala pracovat jako asistentka v televizi.

Svůj talent mohla znovu naplno předvést až po roce 1989. Založila soukromé studio, ve kterém vychovávala mladé herce. Měla s ním velké úspěchy, získala například při soutěži v Paříži mezinárodní cenu. Z mnoha mladých lidí, které učila, jsou nyní úspěšní herci a herečky. Jednou z nich je například Táňa Pauhofová. Umění se věnují i Dalmina dcera a vnuk. "Asi mi v životě pomáhalo, že jsem měla silnou vůli a nikdy jsem nepřestávala věřit, že to špatné jednou pomine," uzavírá své vyprávění.

Další příběhy Paměti národa čtěte ZDE >>>

Portál www.pametnaroda.cz je největší sbírka vzpomínek pamětníků v Evropě. Sbírka funguje jedenáct let, jsou v ní zachyceny vzpomínky válečných veteránů, disidentů, lidí, kteří přežili holokaust, vyprávění politických vězňů, ale najdete tam i vyprávění agentů StB nebo členů komunistické strany. Každý rok uděluje Post Bellum v přímém přenosu České a Slovenské televize a Českého rozhlasu Ceny Paměti národa.

Post Bellum také realizuje celostátní vzdělávací projekty a workshopy pro žáky, studenty i dospělé. Společnost pravidelně organizuje i veřejné sbírky a kamapně jako je Den veteránů či Běh pro Paměť národa. Je důležité vzpomínky na 20. století zaznamenávat a vyprávět dál. Podpořte Paměť národa, vyberte si způsob, který vám nejlépe vyhovuje na: http://podporte.pametnaroda.cz

 

Autor: Aneta Valešová, Paměť národa