9°C
Začalo to vlastně docela nenápadně, ale tak je to možná vždycky. Každopádně s bývalým manželem jsem si dávala sem tam skleničku, ale byla to spíš jen společenská událost než nějaké velké popíjení. Horší to začalo být ve chvíli, kdy mi oznámil, že má jinou a odchází. Pamatuji si na den, kdy si sbalil věci a prostě zmizel z mého života.
Alkohol byl lék
Nelidsky jsem brečela, prosila ho, ať nás se synem neopouští, vyčítala jsem mu všechno, nenáviděla ho, milovala... No, byla to hrůza! Když jsem pak uspala syna, otevřela jsem lahev ani nevím čeho a za večer ji zdolala. Na takové množství jsem samozřejmě nebyla zvyklá, takže jsem byla jako dělo, ale ulevilo se mi.
Pomohla mi kamarádka
Ráno jsem zvládla kocovinu a začala řešit běžný život. Ze dne na den jsem měla méně peněz, více starostí, řešila jsem rozvod, nemohla jsem překousnout představu, že můj muž je teď v posteli s jinou, a neumíte si představit, jak smutno mi bylo. Nikdy jsem si nepřipadala osamělejší. A tak jsem pila, protože to od hnusu, který jsem v sobě měla, opravdu pomáhalo. Možná bych se propila až do protialkoholní léčebny, kdyby mě včas nezabrzdila má kamarádka.
Když přišla asi po roce od mého rozvodu na návštěvu, dost drsně mi vysvětlila, že už jsem daleko za hranicí, a domluvila mi psychoterapii. A jak jsem pomalu, ale jistě začala odpouštět svému ex a rovnala si život, ubývalo i vypitých lahví. Dnes na tohle období vzpomínám jako na nejtemnější část svého života a doufám, že už nikdy nic takového nezažiji.
Čtenářka Alice, foto: ilustrační
