2°C
S Danem jsme se seznámili v roce 1990. Tehdy mi bylo 30 let a měla jsem dvě děti z prvního manželství, které se příliš nevydařilo. Synovi Tomášovi byly tehdy tři roky a dceři Katce pouhých deset měsíců. Dan měl jiskru v oku a zaujal mě na první pohled. O rok později jsme se brali a za další půlrok se nám narodila dcera Barborka.
Dan byl naprosto perfektní otec a Tomíka i Kačku bral jako vlastní. Když byly Barunce tři měsíce, vzal Dan pracovní nabídku v zahraničí. Peníze navíc se nám hodily, a tak nebylo o čem přemýšlet. Odjel třeba i na několik týdnů a celá starost o domácnost a tři děti byla jen a jen na mně. Večery byly čím dál delší a já čím dál tím osamocenější. Dana jsem ale milovala a nedovedla jsem si představit, že bychom oficiálně žili odděleně. Po pěti letech začal manžel pracovat opět v Čechách a konečně jsme si mohli užívat jeden druhého den co den. Pocit prázdnoty ve mně však zůstal.
Sama se svými myšlenkami
Loni v létě jsem se rozhodla strávit dovolenou u moře bez manžela a vyrazila jsem s kamarádkou Janou. Když jsem pozorovala zamilované páry na pláži, najednou jsem si uvědomila, že už dávno zamilovaná nejsem. A tak jsem celou dovolenou přemýšlela, co s tím budu dělat. Když jsem přijela domů, hned mezi dveřmi jsem na Dana vychrlila: "Chci se rozvést!"
Dlouho jsme to společně probírali. Dan se rozvést nechtěl, ale já už neměla jediné pochybnosti. Přestože křik střídal pláč a hodiny jsme se hádali, nakonec jsme se domluvili, že se opravdu rozvedeme. Prodali jsme společný dům a já jsem si pořídila malý domeček se zahrádkou. Děti už jsou dospělé a s námi oběma vycházejí skvěle. Přátelský vztah máme i my s Danem. Občas zajdeme na večeři nebo do kina a moc rádi si povídáme. Ani jeden z nás si nenašel nového partnera, ale já věřím, že na nás oba ještě láska čeká. Bude mi sice brzy šedesát, ale jsem teď opravdu šťastná a konečně si užívám život plnými doušky.
Čtenářka Naďa, foto ilustrační
