Čtenářka Dana: Přišla jsem z práce a manžel byl pryč! Po 35 letech manželství

26. října 2016 | 06:00

Na rozvod se nepřipravíte, ani když vám vztah pár let drhne. Daně navíc nedrhlo vůbec nic. Měla dokonce dojem, že mají s manželem hezký vztah. Ráno se loučili polibkem, večer se vítali s úsměvem. Přesto se jednou vrátila z práce a zjistila, že její muž je pryč. Definitivně! A bez varování. 

Je to už dva roky, ale dodnes to nemůžu pochopit. Rozumím tomu, že se lidi rozvádějí nebo rozcházejí po nějaké krizi nebo tehdy, když jim to neklape, ale my měli fakt ukázkový vztah. Všichni, kdo nás znali, říkali, že jsme ideální pár. Ale ano, sem tam jsme se pohádali, ale kvůli nesmyslům, jako jsou poházené ponožky, jinak jsme měli na věci stejný názor, spojovaly nás nejen naše tři děti, ale i spousta zájmů. Oba jsme umělecky založení, takže jsme četli podobné knihy, chodili na výstavy, do divadel, vždycky jsme měli o čem mluvit. Byli jsme parťáci.

Šok z prázdného bytu

Večer předtím, než se to stalo, jsme se spolu milovali. Ano, po tolika letech manželství se nám nepodlamovala kolena, ale sex fungoval normálně. O to víc mě překvapilo, když jsem ho druhý den navečer nenašla doma. Vrátila jsem se večer z práce a všechny jeho věci byly pryč. Prostě se beze slova odstěhoval. Jen v kuchyni byl papírek se vzkazem: "Odcházím od tebe a už se nevrátím." Pokládala jsem to za hloupý vtip a okamžitě jsem se mu snažila dovolat, ale telefon mi nebral. Ten den a už ani nikdy jindy. Postupně jsem zjistila, že se zamiloval do jedné ze svých žaček – učil totiž na vysoké škole. A ta mu prý zakázala komunikovat se mnou i s našimi dětmi. Nemůžu pochopit ani to, proč odešel, a už vůbec ne to, jak se mohl takto zachovat k dětem.



Z každého dna je cesta nahoru

Přiznám se, že se mi tehdy zhroutil svět. Pořád jsem brečela, snažila se s ním spojit, doufala jsem, že se vrátí nebo mi to alespoň vysvětlí, ale nic. Poslední e-mail jsem mu napsala před půl rokem, odpověděl mi, že se mnou komunikovat nebude a rozhodně se nevrátí, tak ať už mu nepíšu.

Dnes nad tím sice kroutím hlavou, ale už jsem s tím smířená. Život mi zachránily naše děti, které se postavily na mou stranu, a práce. Vedla jsem výtvarné kurzy, a tak i v nejtěžších stavech, kdy se mi chtělo umřít, jsem se oblékla a šla mezi lidi. Mé klienty nezajímalo, že mě něco trápí. To mi pomalu pomohlo vrátit se zpátky do života. Dokonce mám přítele a jsem spokojená. Samozřejmě pětatřicet let jen tak nevymažete, ale život jde dál. Snad už mě podobný šok nikdy nečeká.

Dana, 55 let, foto: ilustrační

Autor: zpracovala: maj
1080p 720p 360p
DesktopMobile