Přestala jíst, když jí bylo 10. Teď se jí rozpadá tělo | Pro ženy | Blesk.cz
Čtvrtek 1. říjen 2020
Svátek slaví Igor, zítra Olívie
Oblačno, déšť 15°C

Přestala jíst, když jí bylo 10. Teď se jí rozpadá tělo

2. července 2013 | 12:00

Třicetiletá Helen Gillespie strávila posledních 20 let většinou po nemocnicích a o svém stavu tvrdí „Anorexie mě proměnila ve starou ženu.“

Životní příběh Helen Gillespie ze skotského Perthu, která váží 38 kilogramů začal, když jí bylo deset let. Tehdy začala mít panickou hrůzu z dospělosti, z toho že vyroste, a tak přestala jíst. V 15 letech vážila pouhých 28,5 kilo a od smrti jí podle lékařů dělilo nanejvýš 24 hodin. Strávila dlouhé čtyři měsíce v nemocnici, když jí ale pustili, znovu přestala jíst. Podobný koloběh se opakoval dlouhých 20 let.

Nešťastná žena přiznává, že hlavním důvodem, proč se začala bát být dospělá byl ten, že v ní rodiče vkládali příliš velká očekávání. „Teprve nedávno jsem si uvědomila, že to nebyli jen moji rodiče, ale také já sama, kdo mě nutil být stále lepší a lepší. Neustále jsem toužila po chvále a náklonnosti a byla jsem vyděšená z toho, že bych měla být někdy za něco kritizována.“ Tehdy začala Helen omezovat jídlo a hubnout. „Hubnutí bylo něco, co jsem mohla ovlivnit, a zdálo se, že na to mám opravdu talent. Dokonce mě ostatní dívky obdivovaly.“

Anorexie jí provází celým životem

Postupem času Helenina touha zůstat dítětem nemizela, spíš naopak. „Ostatní dívky začali randit, ale já se pořád cítila jako dítě, nechtěla jsem se ztotožnit s tím, že bych měla být dospělá. Bylo to pro mě něco cizího.“ Popisuje svoje myšlenkové pochody nemocná žena, která měla strach z dospívání, odpovědnosti i vztahů. "Začala jsem žít v imaginárním dětském světě se svými hračkami, jako by mi bylo stále jedenáct let.“ Žena se natolik snažila zůstat dítětem, že opravdu neměla ani pubertu, první menstruace se dostavila až ve 26 letech a dokonce se jí nevyvinula ani prsa, takže dnes musí nosit protézu, kterou používají ženy po masektomii.

Dospělý život jí stále děsí

Posledních 20 let strávila Helen hlavně po nemocnicích, teprve poslední 4 měsíce tráví doma u svých rodičů Rachel (62) a Boba (63), kteří jsou v důchodu. Nikdy ale nebude moci vést normální život. Ani dnes není schopna jíst jako dospělá žena, stravuje se dětskými porcemi a stále jí děsí dospělý život, přesto se ale snaží. „Ráda bych se vdala a měla děti. Chodím kolem jednoho svatebního obchodu, dívám se do výlohy a říkám si, kdybych tak byla nevěstou.“

Nikdy nebude zdravá

Kvůli své nemoci ale Helen nedosáhla ani základního vzdělání, její tělo se ani trochu nepodobá tělu třicetileté ženy, ale naopak sedmdesátileté stařeny, které se rozpadají kosti i žíly a trpí bolestmi a navíc se neumí zařadit do normální společnosti a najít si přátele. „Svůj příběh vyprávím jako varování pro ostatní.“ Říká Helen.