Matthew Booth z Bury v Manchesteru začal ve čtrnácti letech hladovět kvůli šikaně, kterou zažíval kvůli svému odlišnému vzhledu a za tři roky se prohladověl na neuvěřitelných 34 kilo. Jeho nemoc přišla pozvolna. Nejprve se mladík pustil do cvičení a posilování, aby měl sílu bránit se šikaně. Jenže pak začal cvičit místo jídla, až přestal jíst úplně.“Myslel jsem, že cvičení je způsob, jak lépe zapadnu mezi ostatní. Chtěl jsem cíle dosáhnout rychle a tak jsem začal vynechávat jídlo. Jenže jsem začal být unavený a nakonec jsem raději odešel ze školy.“ říká mladík.
První léčba anorexie nezabrala
Když se ručička na váze vyšplhala na pouhých 45 kilogramů, vzala matka Matthewa do nemocnice, kde byl hospitalizován s akutní anorexií. V té době byl tak zesláblý, že nemohl ani chodit. Po roce intenzivní léčby, kdy vystřídal tři kliniky, se mu podařilo přibrat. Jeho váha dosáhla 57 kilogramů a byl propuštěn domů. Bohužel po návratu začal Matthew opět hladovět a hubnout. Protože se ale bál další hospitalizace, lhal své matce o tom co jedl a před každou kontrolou u lékaře vypil dva litry vody, aby vážil více.
Matthew zažíval panickou hrůzu z kalorií
Navzdory bolestem které cítil, přestal Matt nejen jíst, ale také pít a začal užívat projímadla a do úmoru jezdit na rotopedu. V té době dokonce odmítal chodit do kuchyně, protože začal mít z jídla doslova panickou hrůzu. Jeho posedlost dosáhla takové hranice, že si odmítal čistit zuby a mýt se, aby do sebe náhodou nedostal nějaké kalorie. Kvůli dehydrataci stále krvácel a jeho zdravotní stav se každým dnem horšil. I tak ale neúnavně cvičil. Když neměl sílu jezdit na ortopedu, alespoň chodil kolem dokola v obývacím pokoji. Vydržel to i 16 hodin v kuse.“Bylo to jako bych jel na autopilota a nemohl zastavit, bez ohledu na to, jakou jsem cítil bolest.“ vypráví svůj příběh Matt.
Klinická smrt nastartovala nový život
V únoru roku 2011 mu bylo 18let a vážil 34 kilogramů. Tehdy musel být převezen do nemocnice. Zastavilo se mu srdce, selhávaly játra a ledviny a celých 20 minut prožíval klinickou smrt. Právě dvacetiminutová smrt, ze které jej lékaři přivedli zpět do života otevřela Matthewovi oči a on se rozhodl bojovat. „Vzpomínám si na probuzení. Doktor mi říkal, že jsem málem zemřel a já jsem tomu nemohl uvěřit. Rozbrečel jsem se tehdy a došlo mi, že jsem opravdu mohl být mrtvý. Takový budíček jsem potřeboval.“
Šťastný konec
Mladíkovo tělo bylo poškozeno natolik, že mu lékaři museli každé dvě hodiny kontrolovat krev a sledovat hladinu glukózy. Hladovění poškodilo jeho játra, ledviny i srdce nikdo nevěděl, jak na tom v budoucnu bude. Čtyři týdny pak Matt strávil v nemocnici, kde dostával výživu do žil a až později začal pomalu jíst. Trvalo celý rok, než byl opět propuštěn domů a mohl začít znovu žít.
Dnes jsou tomu dva roky, Matthew se zotavuje a jeho snem je stát se osobním trenérem. V jeho uzdravení mu navíc pomáhá jeho o dva roky mladší přítelkyně Tammy a samozřejmě jeho maminka.“Dostal jsem druhou šanci žít a nechci jí promarnit.“ končí svůj příběh mladík.