Byla jsem vdaná tři roky, když jsem zjistila, že je mi manžel nevěrný se sousedkou z dvojdomku, ve kterém jsme všichni společně žili. Bolelo to o to víc, že jsem ji považovala za svoji nejlepší přítelkyni. Dokud neměli zapojenou vodu, klidně jsem jí prala, vařila, hlídala jsem její dvě děti, když si chodila přivydělávat do pekárny. O rozvodu jsem neuvažovala, přece jen jsme měli dvě ještě hodně malé dcery. Hádali jsme se však celé dny. Manžel byl zlý a agresivní, začal mě obviňovat, že určitě také někoho mám. Takový nesmysl! Vždyť právě on mi měřil čas, který strávím na nákupu nebo u lékaře. Jinam jsem totiž nechodila.

Sáhla jsem si na život

Jeden sobotní večer vygradovala hádka a napadání z manželovy strany do té míry, že se mi zatmělo před očima, vběhla jsem do koupelny, sáhla po žiletce a pak jen řezala a řezala… Na psychiatrii mi lékař řekl důležitou větu: „Když už nevíte, jak přesvědčit a obhájit svoji nevinu, přijde zkrat.“ Dokonce se divil, že po tom, co jsem zažívala, nedošlo k něčemu podobnému už dávno.

Dnes vím, že to byla velká hloupost. Moje ruka totiž už není plně funkční, omezuje mě v péči o dcery a i na svoji milovanou kytaru se můžu už jen dívat. Navíc manžel tehdy ani neomdlel, jak jsem předpokládala, ani mu nedošlo, jak moc mi ublížil. Tenkrát mi na ruku jen hodil ručník a vezl mě šílenou rychlostí autem do nemocnice. Celou cestu mi sprostě nadával…

Těhotná bez sexu! Jako Panna Marie?

Po několika zákrocích a týdnech v nemocnici mě čekala dvouměsíční rehabilitace. Po celou dobu se mi o dcery a domácnost starala sokyně v lásce. A já ji proto ani nemohla pořádně vynadat. Doma panovala i nadále napjatá atmosféra, muž domů skoro nechodil a já se upnula hlavně na děti. Jen co odezněly potíže s rukou, začal mě trápit žaludek. Když lékař nadhodil, jestli nemůžu být těhotná, ostře jsem se ohradila. S mužem jsem nespala několik měsíců, týdny jsem byla v nemocnici. Jenže jeho podezření se ukázalo jako správné. Byla jsem v šestém týdnu!

Zhroutila jsem se a musela jsem se svěřit do péče psychiatra. Ten mi doporučil přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů. Moje náznaky, že se mi to muselo stát jedině po operaci, nevyvracel, jen mi doporučil, abych o tom nemluvila! Vím, že nemůžu na nikoho ukázat prstem, ale dodnes si nechci připustit, že je něco takového možné.

Když jsem tohle téma nadhodila před mojí známou zdravotní sestrou, řekla, že to není nic neobvyklého, že zrovna nedávno za to byl vyhozený jeden lékař, kterého dobře znala. Šokovalo mě to!
Manželovi jsem o tom nikdy nic neřekla. Jeho vztah se sousedkou trval ještě asi rok. Snažila jsem se to nevnímat, zkrátka jsem to překousla. Hlavou se mi totiž honily spíše šílené myšlenky na chvíle, které jsem musela v narkóze prožívat na vlastní kůži... 

Čtenářka Jarka

Chlapec musel žít v bublině. Dotek rodičů by ho zabil!

Žena po operaci mozku zapomněla, že má děti!