Matýsek byl podle maminky Lenky zdravý jako řípa, bez problémů zvládl nástup do školky, svou první dovolenou u moře. Měl rád auta, miloval dětská hřiště, zoologické zahrady... „Osudný den, 28. srpen 2008, začal obyčejně. Byla jsem v práci, manžel doma s dětmi. Odpoledne jsme všichni vyrazili na procházku a pak na návštěvu k tchánovi.

Matýsek vytáhl dědu na zahradu a my zatím v klidu popíjeli kávu. Najednou se rozezněl zvonek a objevil se děda s Matýskem v náručí, na kterého prý spadla houpačka. Vůbec jsem nechápala, jak se to stalo,“ vypráví smutným hlasem Lenka. Až poté zjistila, že děda zavěsil dřevěnou houpačku na kovovou tyč, kam se věší  prádlo, a ta se celá zrezivělá zřítila malému na břicho. „Hned se mu udělalo špatně, zvracel. Naložili jsme ho do auta a odvezli na chirurgickou pohotovost.

Dvě operace a konec

Tam Matýska vyšetřili a letecky přepravili do Motola. Druhý den ho operovali a my čekali před sálem. Vzpomínám si, jak jsem se podívala na datum 29. srpna na stěně a říkala si, že dneska jsou synovi přesně čtyři roky a čtyři měsíce,“ vzpomíná mladá žena. Lékař jim po operaci řekl, že to může, ale nemusí dopadnout dobře. Druhý den s nimi syn normálně komunikoval, byl rád, že je vidí, četli si knížky. Byl však hodně unavený.

Další den jim ale lékař překvapivě oznámil, že se Matýskův stav výrazně zhoršil, začaly mu selhávat játra a ledviny, museli ho uvést do umělého spánku. „Byli jsme zdrcení, ale stále jsme věřili, že to bude dobré. Byl na špičkovém pracovišti, dostával ty nejlepší léky. Po druhé operaci jim ale umíral, oživovali ho, došlo však k poškození mozku,“ pláče Lenka. „Věděli jsme, co přijde, a nikomu bych to nepřála! S Matýskem jsme se šli rozloučit.

Matýsek ještě stihl oslavit čtvrté narozeniny

Autor: archiv čtenářky

Odneslo to manželství

Pohladila jsem ho a řekla: „Odejdi už!“ Asi za dvě hodiny malý zemřel. Lenka ho chtěla ještě vidět a popřát mu, ať se tam, kde je, má dobře. A pak do ní prý vstoupil klid. Následující dny ale byly plné beznaděje, slz, ticha… „Museli jsme vybavit pohřeb, zajít do mateřské školky a sdělit učitelkám, co se přihodilo, vyslýchala nás policie,“ svěřuje se Lenka. Největší bolest v jejím srdci pominula asi po roce, ale všechna data s Matýskem spojená – jeho narozeniny, svátek, Vánoce – jsou stále i po skoro třech letech bolestivá.

„Pomohl mi návrat do práce, starost o dceru, rodiče, sestra i jedna skvělá sousedka u nás v domě,“ vzpomíná na podporu ostatních Lenka. S mužem se jí však manželství rozpadlo. Měli po té události jiný pohled na život, on chtěl další dítě, Lenka ne. „Tchánovi jsem nikdy nic nevyčetla, snažím se mu v hlavě odpustit, vím, že to neudělal schválně. Po rozvodu se ale nevídáme. Tím, co se stalo, jsem doživotně poznamenaná, těšit se ze života tak úplně už neumím, ale drobné radosti si dovedu užít,“ zakončuje svůj příběh.

Příběh matky: Ztratila jsem milované dítě