Když se půvabná Karan Waller (34) z britského Runcornu chystala na operační sál na odstranění mozkového nádoru, ještě políbila své dvě malé dcerky a pořádně každou objala. Po probuzení z narkózy hned láskyplně natáhla ruku ke svému manželovi Ianovi (35). Šokující však pro ni bylo, že spolu mají dvě malé holčičky. Tehdy teprve tříletou Charly a roční Harriet si Karan po zákroku vůbec nepamatovala!

Karan po operaci mozku netušila, že by vůbec kdy rodila. Nevzpomínala si na první kroky svých dcer, ani kdy jí poprvé řekli „mámo“. Dokonce ani fotografie, kde je drží v náručí, v ní nevyvolaly žádné vzpomínky. Ty, které si jinak každá máma uchová až do smrti.

„Uvědomuji si, že mi těsně po operaci manžel starostlivě říkal, že o Charly a Harriet se po dobu mé nemoci skvěle stará jeho matka a já vůbec netušila, o kom to mluví,“ vzpomíná Karan. „Zdravotní sestra se mě zeptala, jaký že je rok, a já byla úplně zmatená, netušila jsem, co odpovědět.“

Šok to samozřejmě nebyl jen pro Karan, ale i pro jejího muže a všechny blízké. Snažili se jí co nejvíc z nedávné minulosti připomenout historkami a fotkami. „Manžel mi ukázal mé obrázky s holčičkami a doufal, že si tak na ně vzpomenu. Nevybavilo se mi ale nic, jen mě to strašně rozrušilo,“ říká Karan.

"Pak Ian přišel poprvé do nemocnice se starší Charly a tato krásná holčička se hrnula k mé posteli. Hned jsem ji poznala z fotek, které mi ukázali, ovšem necítila jsem nic mateřského. Snažila jsem se na ni usmát, ale chtělo se mi spíš plakat,“ vypráví kruté chvíle Karan.

„Když se dcera schovala za babičku, bylo mi jasné, že za to může má reakce. Naprosto mě to zničilo, jen jsem nevěděla, co dělat. Ian ji pak donutil, aby si ke mně vlezla do postele a objala mě. Bylo to naprosto zvláštní, protože jsem objímala cizí dítě.“

Karan Waller s manželem Ianem a s dcerami, které si po operaci mozku nepamatovala

Autor: profimedia.cz

V domě se batolila nějaká holčička

Karan Waller zjistili nádor na mozku v červnu 2009, když znenadání doma zkolabovala. Magnetická rezonance ukázala, že nádor je zhoubný a navíc že dál roste, operace proto byla nevyhnutelná. V říjnu 2009 tedy Karan nastoupila do nemocnice na zákrok. Už před operací ji varovali, že zákrok může trochu poškodit její paměť. To ovšem netušila, jak frustrující následky mohou nastat. Navíc jí nemohli odstranit veškerou zhoubnou tkáň, protože nádor zasahoval i do životně důležitých částí mozku.

Po deseti dnech v nemocnici Karan pustili domů a nastal další šok. „Ulevilo se mi, když jsem poznala náš dům. Věděla jsem, že jsem doma, ale když jsem vešla dovnitř, byla jsem v naprosto neznámém prostředí," vypráví. "Batolila se ke mně malá holčička a já věděla, že to musí být moje druhá dcera, ale vůbec jsem netušila, kdo to je. Naprosto mě to zlomilo a rozplakala jsem se.“

„Logika mi napovídala, že jsem těch holčiček matka, ale já se tak necítila. Hrozné bylo, že mé děti věděly, kdo jsem, a já jen tušila, že jsou moje. Cítila jsem se jako ta nejhorší matka na světě. Nemohla jsem si vzpomenout, jaké to je, je milovat. Snažila jsem se k nim chovat normálně, aniž bych tušila, co to vlastně je se k dětem „normálně“ chovat,“ dodává.

Místo minulosti budoucnost

Manžel Ian se ale nevzdal, hodiny s Karan trávil nad alby rodinných fotek a připomínal jí prožité chvíle. "Postupně jsem se začala trochu rozpomínat. Přišly záblesky chvilek s Charly, když byla úplně maličká. Ale s Harriet, jsem v paměti nenašla vůbec nic," říká smutně.

Karan se proto přestala upínat na neexistující vzpomínky, které jsou možná ztraceny navždy. Místo toho se snaží se svými dětmi znovu obnovit mateřské pouto. S nyní pětiletou Charly a tříletou Harriet tráví veškerý možný čas a užívá si ho, jak jen může.

"Nemůžu jim ani uvařit čaj, aniž bych se nezeptala, co by si k němu rády daly, protože to prostě nevím," přiznává Karan. "Holky už ale chápou, že jejich máma je trochu zapomnětlivá a jen se zasmějí, když se opakovaně ptám na základní věci. Hlavně Charly mi moc ráda pomáhá."

Karan má ovšem pořád na mozku zbytky nádoru. Lékaři varují, že kdyby došlo k další operaci, může to nejen ještě víc ovlivnit její paměť, ale dokonce i řeč. Každý půlrok proto dochází na magnetickou rezonanci a lékaři jsou zatím s výsledky spokojeni, protože nádor se dále nezvětšuje.