Manžel mi ubližoval

Dnes padesátiletá Helena si našla milence až po mnoha letech ne právě šťastného manželství. “Sotva pominuly líbánky, věděla jsem, že ten sňatek byl chyba. Z manžela se vyklubal tyran. Přiměl mě opustit práci, abych se mohla věnovat jen jemu a domácnosti. Ať jsem dělala, co jsem dělala, nikdy nebyl spokojený. Sice mě nikdy neuhodil, ale to, jak se ke mně choval, bylo doslova psychický teror. Když jsem si ve třiceti konečně prosadila, že budu chodit do zaměstnání alespoň na částečný úvazek, bylo to, jako by mě propustili z vězení." Od aférky s kolegou si nic neslibovala, ale konečně se vedle nějakého muže cítila přirozeně. "Choval se ke mně s respektem, dokázal mě rozesmát. Uvědomila jsem si, že musím z manželství odejít, a sebrala odvahu k rozvodu."

Mirka si prošla peklem. Zvládla ho ale bravurně i přes to, že se vše odehrávalo právě o vánočních svátcích!

Autor: Shutterstock.com

Začali jsme se nesnášet

Když se Marie (28) před šesti lety vdávala, byla přesvědčená, že netouží po ničem jiném než založit rodinu. Krátce po svatbě se jí ale začalo nebývale profesně dařit, a tak svůj plán přehodnotila s tím, že děti ještě nějaký ten rok počkají. Bohužel u manžela pochopení nenašla. “Pořád jsme se hádali o každou pitomost. Najednou na mně bylo všechno špatně. Naše neshody vyvrcholily tím, že už jsme bez hádky nezvládli ani jediný společný večer. V den, kdy jsem manžela přistihla, jak se snaží poškodit kondomy, skončil i náš sexuální život. Neviděla jsem žádnou naději, že se to někdy zlepší, a svou frustraci a nedostatek intimity jsem si kompenzovala na internetové seznamce. Nakonec jsem se takto s jedním mužem seznámila a začala si s ním. Po roce na to však manžel přišel. Přiměl mě začít chodit na partnerskou i individuální terapii a manželství se nám podařilo zachránit. Nebýt té nevěry a hrůzy z toho, že mě ztratí, asi by nikdy nepřiznal chybu a nezačal naši situaci řešit."

10 triků, jak získat zpět nevěrného muže

Nudila jsem se a byla nešťastná

V pětatřiceti měla Adéla pocit, že se jí splnily všechny sny. Žila v krásném domě nedaleko Prahy, měla dvě děti, milujícího manžela a docela slibně se rozvíjející kariéru. Nikdo nechápal, proč to všechno během pár měsíců opustila. “Měla jsem stále silnější pocit, že nežiju svůj život. Že se jen snažím vyplnit nějaký prostor, který je mi předem vymezený. Že jen hraju role – manželky, matky, profesionálky. Navenek jsem byla tou perfektní manželkou, kamarádkou a kolegyní, za kterou mě všichni měli, ale uvnitř jsem byla nešťastná. Když jsem na služební cestě do ciziny potkala Boba, bylo to, jako by se můj svět obrátil vzhůru nohama, a to ne jen proto, že Bob pochází z Austrálie. Nebylo v tom nic racionálního, prostě můj život, celá moje existence měly v jeho očích najednou jiný smysl. Po půlroce tajností jsem se rozhodla od rodiny odejít. Nebylo to snadné rozhodnutí, nebylo to fér vůči manželovi ani našim dětem, ale nemohla jsem už žít ve lži.” Dnes žijí s Bobem v Austrálii společně s Adélinou dcerou z prvního manželství, která se v pubertě rozhodla žít s matkou, a jejich dvěma malými dvojčaty. Vlastní malé vinařství a Adéla prý už o smyslu života nepochybuje. “Neměli jsme zkrátka stejné sny a touhu po životě. Sice korektně, ale utrápili bychom se s bývalým manželem navzájem. Svého rozhodnutí rozhodně nelituji.”

Manžel byl workoholik

Dnes šedesátiletá Barbora opustila svého extrémně úspěšného manžela před deseti lety. “Petr byl velice úspěšný právník, společník velké firmy a opravdu skvělý advokát, ale práce pro něj byla absolutně vším. Já a rodina jsme byli spíš něčím, co ho rušilo a trochu otravovalo. Milovala jsem ho a vzhlížela k němu s obrovským obdivem, proto jsem se naučila se o vše postarat sama. Jenže najednou mi bylo padesát, děti pomalu vylétaly z hnízda a já si uvědomila, jak hrozně osamělá vlastně jsem. Potřebovala jsem, aby někdo také pečoval o mě. Potřebovala jsem lásku a pozornost. Ani ve snu mě ale nenapadlo, že ve svém věku ještě někoho potkám. Spíš jsem se snažila se samotou smířit.” Tehdy však potkala o dva roky staršího spolužáka z vysoké, již ovdovělého Františka, a našla u něj vše, co v manželství postrádala. “Nebylo vlastně co řešit. Děti byly už velké a náš rozchod je příliš nezaskočil. Naopak mne podpořily, protože i ony se v tatínkově životě cítily tak nějak navíc, nevítaně. Dnes i s Františkovými syny tvoříme milující se rodinu. Ale kde jsem sebrala odvahu se v padesáti rozvést, to nevím. Asi mi hráblo.”

Důvodů, proč muži tíhnou k nevěře, je několik.

Autor: Shutterstock.com

Začal podvádět první

“Že je mi manžel nevěrný, jsem zjistila po dvou letech manželství. Byla to pro mě obrovská rána. Nejen že jsem se cítila oklamaná, ale také ponížená. Cítila jsem se neschopná jako žena,” vzpomíná jednačtyřicetiletá Zuzka. “První nevěra byla vlastně pomsta a nebylo to zrovna nejchytřejší,” přiznává. “Další ale už byla o něčem jiném. Potřebovala jsem se ujistit, že jsem jako žena neselhala. Že ve mně není nějaká chyba, která muže vehnala do náručí jiné. Že jsem dost sexy,” vypráví. Rozhodli se žít nějaký čas odděleně. “Během té doby jsme si asi oba uvědomili, jak moc jsme pro sebe důležití, a začali chodit na rodinnou terapii. Sice jsme si dokázali odpustit, ale ta stopa nedůvěry v nás obou zůstala a nepomohlo ani druhé dítě. Když bylo Lucince 1,5 roku, zamiloval se manžel do jiné a požádal o rozvod. Myslela jsem, že se mi zhroutil svět, ale překonala jsem to. Dnes mám nového partnera a s bývalým jsme dobří přátelé. Asi jsme byli příliš nezralí na to, abychom si vážili vzájemné důvěry a dokázali tu ztracenou znovu najít.”