Pátek 19. dubna 2024
Svátek slaví Rostislav, zítra Marcela
Oblačno, déšť 8°C

Příběh čtenářky: Chtěla jsem mít dítě bez otce, ale on ho chce vídat

S dcerou si vystačím a všechno zvládnu, ale můžu jí upírat otce? Tuhle otázku řeší naše čtenářka Kamila.
10. ledna 2015 | 06:00

Když bylo Kamile pětatřicet, měla jasno. Přestane hledat dokonalého muže, s nímž by mohla strávit život a založit rodinu, ale pořídí si dítě, které bude vychovávat sama. Uznává, že její přístup je trochu hraniční, ale odmítá, že by byl sobecký. S otcem dítěte žádný vztah neplánovala ani po něm nic, včetně peněz, nechtěla, nicméně ji zaskočilo, když se teď začal o dceru zajímat. 

Malé Anně jsou dva roky a zatím nikdy neviděla svého otce. Ale brzy už se to změní, ačkoli to její matka Kamila rozhodně v plánu neměla. Když před dvěma lety otěhotněla, tak trochu doufala, že okamžik početí byl posledním setkáním s mužem, kterého si bez jeho vědomí vybrala coby otce svého dítěte. 

"O mém rozhodnutí věděla jen moje kamarádka. Bála jsem se odsouzení okolí, a proto jsem byla odhodlaná tvářit se, že jsem otěhotněla neplánovaně a že se otec dítěte o svého potomka nezajímá," líčí naše čtenářka v dopise, který přišel do redakce. 

Otec, který o ničem nevěděl

Autor: Shutterstock.com
Kamila už mnoho let vlastní úspěšnou malou firmu zaměřenou na dekor, a nebála se tudíž, že péči o dítě finančně nezvládne. Navíc vždycky měla oporu ve své matce a ani na tom se nic nezměnilo.

"Do jiného stavu jsem přišla po zralé úvaze, ovšem po sexu s mužem, který o mém plánu nic nevěděl – zato já jsem toho docela dost věděla o něm. Nechci to nějak víc rozebírat, ale věděla jsem, že o vztah nestojí, protože je ženatý, výhodou navíc bylo, že bylo jasné, že už se zase neuvidíme, protože v podstatě žije v zahraničí," píše Kamila. 

V rodném listě stojí: otec neznámý

Práce i péče o batole se dají skloubit snadněji, než si myslíte.
Autor: Shutterstock.com
Když se její dcera před dvěma lety narodila, Kamila se dočkala velké podpory okolí, které ji chválilo za to, že si dítě nechala, ačkoliv na něj bude sama. "Raději jsem to nekomentovala. Ale vím, že kdyby prasklo, jak to všechno bylo, asi by se ode mě dost lidí odvrátilo. Ale co je na tom špatného? Vždyť spousta dětí sice v rodném listě otce má, ale ti se o ně nezajímají ani na ně neplatí, ačkoli jejich matky pomoc potřebují. Mojí dceři nic nechybělo a nechybí. Navíc vyrůstá v milující rodině, má skvělou babičku i dědečka," je čtenářka rezolutní. 

Píše, že si Aničku a veškerý čas s ní užívala, protože se jí povedlo skloubit práci i péči o malé dítě. Dneska už holčička chodí část týdne do školky, ale pořád poměrně málo ve srovnání s mnoha dětmi z úplných rodin, jak neopomíná připomenout Kamila. 

2204390:gallery:true:true

Když se otec ozval, ztuhla mi krev v žilách

"Teď jsem však skutečně zaskočená, protože mi těsně před Vánoci přišel e-mail od Aniččina otce. Snad ani nejde napsat od bývalého milence, skutečně jsme se spolu jen párkrát vyspali. Napsal mi, že ví, že má dceru, a že ji chce vidět. Musel se to nějakým způsobem dozvědět od mojí kamarádky, s kterou jsem se bohužel mezitím přestala stýkat. Pokud holčičku uvidí, ani nebudou potřeba testy DNA – je mu vážně podobná," svěřila se Kamila, která je hodně na vážkách. 

Protože sama za sebe je rezolutně proti, ale minimálně v podvědomí tuší, že malá by si zasloužila svého otce znát a že se na něj stejně jednou začne ptát. Navíc, může to být výhoda i pro případ, kdyby se jí coby matce něco stalo. "Jenže její otec ji asi bude chtít nejen vidět, ale bude také chtít se s ní vídat, zasahovat do její výchovy a podobně. Na to vůbec nejsem připravená," přiznává Kamila. Zároveň moc nemá, s kým všechno probrat, protože o jejím tajemství vlastně kromě bývalé kamarádky nikdo neví.