Co nás nutí si večer nalít skleničku – dvě, tři – a k tomu pojídat dobroty? Výživový specialista Petr Havlíček v pořadu Rozum v troubě na Mall.tv vysvětluje, jak funguje tělo během celého dne, kdy energii šetří, a kdy ji naopak spotřebovává a jakou roli hrají u stravování pudy a emoce. Zjistíte totiž, že zcela zásadní! Jak jste na tom vy? Také po večerech mlsáte?
Naše stravování formují pudy, emoce a podílí se na něm i hormonální regulace, především v souvislosti s pocity hladu. Ráno většina z nás nemá čas na pomalé probuzení a hned vstupujeme do pracovního režimu a nutíme tělo energii vyrábět. Petr Havlíček tento stav popisuje jako: „Bojuj, utíkej!" V této fázi máme pocit, že nás jídlo zdržuje a spíše nám energii bere. Pokud ale takto fungujeme celý den, je spotřeba organismu nižší. „Náš organismus ale není idiot a moc dobře vnímá, že spotřebováváme více, než doplňujeme. To znamená, že vzniká určitý energetický deficit," vysvětluje Petr Havlíček.
Jako společnost výkonová, nikoli zážitková to nevnímáme a jsme permanentně v zápřahu. Ovšem pak přijdeme domů, kde je odpočinkové prostředí. Tam se organismus přepne do režimu „odpočívej, doplň energii, zpracuj jídlo" a začne nám připomínat, že máme málo energie. Do toho všeho ještě vstupují naše pudy obživné, které naběhnou ve chvíli, kdy jídlo spatříme. To může skončit až záchvatovitým přejídáním. „Celý náš život je naložen na koňském povoze. My jsme ti vozkové, kteří ten povoz řídí. Bohužel máme k dispozici dva velmi vzpurné koně. Jeden se jmenuje Pudy a druhý Emoce," cituje Petr Havlíček mentálního kouče Mariana Jelínka. Pokud máme své emoce a pudy pod kontrolou, zvládneme mít pod kontrolou i své stravování.
Být se svým tělem v harmonii ale není pro každého snadné. Musíme si být vědomi, že s minulostí už nic neuděláme. Z té se můžeme pouze poučit. Stejně nesmyslné jsou i strachy z budoucnosti. O té můžeme mít pouhou vizi a přání. „To znamená žít pouze v přítomnosti, z minulosti se poučit a o budoucnosti lehce přemýšlet," radí Petr Havlíček. Pouze člověk, který je ve vnitřní harmonii, má dostatečnou sebeúctu, sebelásku a sebecenu, je schopen zvládat své pudy a emoce. Je to tak především o uvědomění si sebe a o nastolení určitého režimu podle hesla: „Čas k dílu a čas k jídlu." Vyhraďte si na jídlo čas a vybírejte jídlo kvalitní. Srovnáte-li si sami sebe, nebude třeba večer mlsat nebo se "vypínat" pomocí alkoholu. Jedna sklenička vína jednou za čas může mít své benefity, ale denní konzumace je i při střídmém množství stále spojena se zdravotními riziky.
