Když milujeme, tak krmíme. Jídlo bývá nejpřirozenějším vyjádřením lásky. Takže tahle emoce se dává ve vztahu nejčastěji najevo tím, že se vaří a krmí a společně jí. Vždyť jak se nejčastěji tráví romantický večer? No, jde se na večeři. A jak udržovat rodinnou soudržnost? Samozřejmě u jídla a jednoho stolu. Takže ano, ve spokojeném vztahu můžete díky lásce tloustnout. 

Takže to se raději moc nezamilovávat? 
Právě naopak. Nedávná studie ukázala, že seznamování a počáteční zamilovávání se přeje hubnutí. Je to proto, že když spolu dva začínají randit, snaží se oba ukázat v lepším světle. I co se stravování týká. Většina mužů se spíš chytí na ženu, která si objedná salát, než na tu, co si dá husu. Navíc, když se seznamujete, chcete vypadat dobře, a tak se v jídle víc hlídáte. To ale neznamená, že láska neprochází žaludkem. Právě naopak. 

Může tedy váha ovlivňovat partnerské vztahy? 
Ve vztazích to funguje jednoduše. Jak máte vy ráda sama sebe a jak jste se sebou spokojená, tak dovolíte i partnerovi, aby vás měl rád. Většinou ti, co se nemají rádi, tápou, mají pocit, že jsou nedostatečně milovaní, a o to víc to chtějí. Nepouští lásku přes sebe. Mám zkušenost, že pro spoustu silnějších lidí se váha odráží hlavně v sexuálním životě. Necítí se komfortně a nevěří si, takže se sexu vyhýbají. Někdy i bez toho, že by partner řekl o jejich nadváze slovo. 

Když partner začne komentovat kila navíc, je už nejvyšší čas zhubnout, ne? 
Moje zkušenost je taková, že když chcete regulovat váhu, musíte chtít hlavně vy. Hubnout kvůli někomu jinému není dostatečnou motivací a nemá to dlouhodobý efekt. Člověk se k hubnutí musí rozhodnout sám a ideální je, když je mu v tom nápomocná i rodina. Nejhorší je, když okolí nespolupracuje. Když partner řekne: „Ty si hubni, ale mě se to netýká.“ Pak chudák ženská musí navařit k večeři svíčkovou a ještě obstarat své dietní jídlo. Zkrátka hubnutí je tak trochu i prověřením partnerského vztahu. 

Je nějaký rozdíl mezi mužem a ženou, když drží dietu? 
Neřekla bych. 

Mám pocit, že ze všech stran slyším, jak mé kamarádky drží dietu, ale od mužů to slýchávám málokdy. 
To je proto, že muž je tolerantnější ke své postavě, takže začíná hubnout, až když je to opravdu potřeba. Ženy začínají řešit své tělo, už když mají nadváhu minimální. 

Je pro muže hubnutí snazší? 
No vlastně do jisté míry ano. Snazší to mají v tom, že když chtějí na někoho delegovat starání se o zdravý jídelníček, je to většinou jejich partnerka. A umí si také lépe zorganizovat čas na pohyb. V rodinách běžně slýcháváte: dnes je středa, tatínek jde cvičit. Obráceně to většinou nezaslechnete. Pro ženy je hubnutí těžší v tom, že si musí začít vytvářet prostor a prosazovat se v zaběhnutém rodinném životě. 

Slyšela jsem, že nejlepším způsobem, jak zhubnout, je milenec. Co vy na to? 
Také se s tím názorem potkávám. Některé ženy dlouhé roky nedokážou zhubnout, ale pak se objeví v jejich životě nový muž, a nadšení udělá své. Najednou to funguje. Ale není to dobrá cesta k hubnutí. Zhubnete, ale neřekla bych, že pak budete mít jednodušší život. 

Vy přece nejste výživový poradce. Jste psycholog. Odkdy psychologové řeší hubnutí? 
Víceméně odjakživa. Od doby, co se lidé začali hubnutím zabývat. Když chcete něco dělat se svým tělem, tedy zhubnout, musíte změnit celý životní styl, a to bývá dost nepopulární. Musíte se naučit o životě, a tím pádem i o jídle, přemýšlet. 

Přiznám se, že jsem si do téhle chvíle myslela, že to přijde nějak automaticky s chutí hubnout. 
Spousta lidí, kteří se rozhodnou shazovat nějaká kila, to nejdřív zkusí na vlastní pěst. Ti, co to myslí vážně, vyrazí k dietologovi nebo výživovému poradci. Ten jim sestaví jídelníček, uloží rady o tom, jak by měli jíst pětkrát denně a třikrát týdně se věnovat pohybu. Takový po štíhlé linii toužící člověk pak přijde domů a říká si: „Můžu já tohle vůbec zvládnout?“ Někteří to vzdají hned, jiní bojují, ale stěžují si: „Mám pocit, že nemyslím na nic jiného než na jídlo. Kdy si ho připravit, jak si ho připravit, kdy ho sníst…“ Jenže ona je to vlastně naše podstata – myslet na jídlo. Takže je to něco naprosto přirozeného. 

Je pravda, že dodržovat všechny rady dietologů bývá dost složité. Já na to většinou nemám čas, abych pětkrát denně jedla. 
To bývá častá výmluva: „Nemám čas!“ Nebo: „Nechce se mi něco měnit.“ „Mám slabou vůli.“ Ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že není schopný tyhle jednoduché úkoly v rámci svého hubnutí zvládnout nebo, chcete-li, reálně je přenést do svého života, tak už najednou nejsme u dietologa, ale u psychologa – tedy v oboru, který dává náhled na život a osobnost. Protože naše hubnutí ovlivňuje práce, vztahy, koníčky i přátele. 

Znamená to tedy, že když nemůžu zhubnout, mám jít k psychologovi? 
Spousta dietologů vás k němu v tomto případě pravděpodobně pošle. 

A co se mnou uděláte? 
Není to tak, že přijdete, popovídáme si o životě, já lusknu prsty a vy začnete hubnout. K hubnutí je ideální spolupráce psychologa, dietologa a trenéra. Psycholog se postará o váš životní styl a o to, jak do něj zakomponovat hubnutí, dietolog poradí, co jíst, a trenér pomůže s výběrem pohybu. 

Co mě čeká u psychologa? Bude se mnou rozebírat můj život nebo můj vztah k jídlu? 
Protože váš vztah k jídlu je součástí vašeho života, tak se vašeho života určitě také dotkne. Já si většinou nejdřív klienta vyslechnu a pak se snažíme vymyslet, jak hubnutí a nový životní styl do jeho současného života implantovat. Nejdůležitější ze všeho totiž je vytvořit si pro dietu a s ní spojený pohyb prostor. Hubnutí je prostě velký zásah do života. Najednou musíte změnit spoustu věcí. 

Co třeba? 
Třeba to, že pravděpodobně, kdybyste mohla a měla čas jíst pětkrát denně, tak to děláte. Takže najednou musíte ve svém harmonogramu vytvořit prostor pro další dvě jídla. Tedy nejen to, kdy je sníst, ale kdy je sehnat, uvařit, připravit. Do toho máte doma třeba tři děti, manžela, domácnost a mezi ně musíte vmáčknout pravidelný pohyb. Spousta lidí také používá jídlo i k jiným účelům než jen jako potravu. Někoho uklidňuje, když ve stresu jí. Někdo se neobejde bez čokolády. Takže se pak společně snažíme najít jiné formy odolávání stresu. A to je velmi náročné. 

Takže se mi vlastně nakonec hubnutím úplně změní život? 
V podstatě ano. Jestliže si to v hlavě správně přenastavíte a jestliže to má mít dlouhodobý efekt. Vždyť všichni víme, že krátkodobé hladovění je slepá cesta. Když opravdu chcete zhubnout, musíte si to sama uspořádat v hlavě. Nic víc, nic míň.