Příběh Kláry: Můj kamarád mi roky ničil vztah, byl do mě zamilovaný!

• Foto: istock.com
30. ledna 2017 | 06:00

Říká se, že přátelství mezi mužem a ženou neexistuje. Já jsem roky tvrdila pravý opak, protože s Markem jsem se kamarádila už od dětství. Pak jsem ale tvrdě narazila...

Marek a já se známe už od základní školy. Na druhý stupeň jsem nastupovala na jinou školu, protože jsme se stěhovali, a Marek se mě tehdy tak trochu ujal. Nebyl to zrovna třídní oblíbenec, ale to já v původní škole také ne, takže jsme si padli do oka. Oba jsme pak dokonce společně nastoupili na střední školu, a tak jsme další čtyři roky jezdili do školy i ze školy společně a pořád spolu trávili spoustu času.

Prožívali jsme navzájem i své první lásky, zklamání, zkrátka všechno. Všechny holky kolem mě měly nejlepší kámošku, já měla nejlepšího kamaráda, za kterého bych dala ruku do ohně. Pak jsem nastoupila na vysokou školu a Marek začal pracovat, ale protože jsme bydleli kousek od sebe, byli jsme i tak pořád v kontaktu. Když jsem se občas zasnila a přemýšlela o budoucnosti, představovala jsem si, jak si půjdeme navzájem za svědky na našich svatbách, budeme se radovat z dětí a jezdit na společné dovolené, protože naši partneři si budou rozumět stejně skvěle jako my dva.

Dva kohouti na jednom smetišti

Ve třeťáku na vysoké škole jsem se seznámila s Patrikem a začali jsme spolu chodit. Předtím jsem měla pár vztahů, ale vždy jen na pár měsíců. Když jsem to radostně oznamovala Markovi, řekl mi, že to je stejně jen chvilková záležitost, protože s nikým nevydržím déle než půl roku. Tehdy mě jeho reakce hodně překvapila, ale později jsem to pochopila.

S Patrikem jsem byla už téměř rok, když se rozhodl, že se mnou a mou partou přátel oslaví Silvestra na horách. Se všemi si skvěle rozuměl, tak mi to přišlo jako skvělý nápad. Nejvíce se tam bavil s Markem. Ti dva si tak padli do noty, že jsem občas i trochu žárlila, že se mi můj přítel nevěnoval tolik, jak bych si představovala. Samozřejmě jsem ale měla radost, že se z nich stali přátelé.

Uplynuly téměř tři roky. Já jsem už s Patrikem bydlela, ale Marek stále neměl ani přítelkyni. Trochu se uzavřel do sebe, ale myslela jsem si, že je to tím, že se kolem něj všichni párují, jsou zamilovaní, a on stále čeká. Tehdy mě ani nenapadlo, že je do mě celé ty roky zamilovaný a strašně se trápí.

Patrik a Marek spolu chodili hrát florbal, občas zašli i sami na pivo. Někdy mi přišlo, že se Patrik doma chová trochu divně, když předtím tráví čas s Markem, ale nepovažovala jsem to za podstatné. Až do doby, kdy na mě Patrik uhodil, jestli je pravda, že jsem mu byla v létě nevěrná. Vůbec jsem nechápala, co se děje. S Patrikem jsem to pak dlouho společně řešila, až jsme oba přišli na to, že Marek mě před Patrikem roky nenápadně pomlouval a vymýšlel si různé příběhy, aby nás rozeštval.

Konec přátelství

Když jsem na něj uhodila, padl mi kolem krku a všechno přiznal. Prý mě už roky miluje, proto od sebe všechny potenciální přítelkyně odehnal, protože čekal, až se dáme my dva dohromady. Podle toho, co říkal, měl taky všechno naplánované, akorát v jeho myšlenkách jsem nebyla jeho svědek na svatbě, ale jeho nevěsta a matka jeho dětí. Jenže já k Markovi nikdy necítila nic víc než přátelskou lásku. Chtěla jsem, aby se všechno vrátilo do starých kolejí. Nezlobila jsem se na něj a nechtěla o něj přijít, ale Marek musel za vším udělat tlustou čáru.

Odstěhoval se na druhý konec Prahy, změnil práci a přerušil se mnou i Patrikem veškeré kontakty. Už jsou to 3 roky, co jsme se neviděli. Zvala jsem ho na naši svatbu, samozřejmě ne jako svědka, ale alespoň jako hosta. Čekala jsem na něj, ale nedorazil. Strašně mě to mrzelo, moc jsem si přála, aby tam se mnou i po tom všem byl. A tak jsem se ponaučila, že přátelství mezi mužem a ženou asi opravdu neexistuje. Doufám, že je Marek šťastný. 

 

Čtenářka Klára, foto: ilustrační

Autor: red
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile