S Lenkou jsem se znala od střední školy. Byly jsme vždy jak nebe a dudy, úplně odlišné, ale právě v tom bylo to kouzlo – krásně jsme se doplňovaly. Ona mě naučila být o trochu více ženou, já ji to, že když se na vodě nenamaluje, vůbec nic se nestane a hezká bude i dál. 

Zatímco já jsem se ve vztazích dost plácala a narazila si vždycky někoho naprosto neperspektivního, ona u každého kluka měla už natrénovaný podpis s jeho příjmením. Co kdyby si ji jednou chtěl vzít, že jo? Ve čtyřiadvaceti letech začala randit s třicetiletým Kryštofem. Zase slušňák, jako vždycky. S vlastním bytem, bez závazků, připravený na rodinný život. Jen trochu více volnomyšlenkářský, méně upjatý než ti předešlí.

Ta hezčí

Ale na první pohled to byl sympaťák, což mě asi podvědomě od něj drželo vždycky trochu dál. Nesnažila jsem se s ním moc bavit. Přestože jsme měli společné zájmy, dost podobné názory na svět. Na rozdíl od Lenky. Ona byla vždycky ta hezčí, roztomilá, chlapi z ní šli do kolen. Ale spíše než holka do nepohody byla holka do domácnosti, která každý den doma čeká s teplou večeří, což nejeden z jejích bývalých ocenil.

Takhle spolu byli asi rok, půl roku spolu bydleli, když za mnou Lenka přišla, že v létě chce Kryštof jet na týden na puťák po Česku a jestli bych nejela s nimi. Že bychom vzali ještě nějaké kamarády, protože ona neví, jak to dá, spát týden pod stanem, v přírodě, bez svého kosmetického stolečku. Nadšeně jsem kývla, protože tohle byl přesně podle mě ideál dobře strávené dovolené.

Cesta do záhuby

Jenže také to byla cesta do záhuby. Během toho společně stráveného týdne jsem zjistila, že si s Kryštofem rozumím více, než by bylo dobré. A najednou jsem cítila podobné pnutí i z jeho strany. Nicméně pořád jsem měla na mysli, že je to přítel mé kamarádky, a nechala si zajít chuť. 

Když jsme se vrátili, asi za týden mi od Kryštofa přišla zpráva. Že Lenka jela za rodiči a že se nudí, jestli nechci na pivo. S radostí jsem přijala a vůbec jsem to nebrala jakkoliv dvojsmyslně. Jenže po pár půllitrech mi najednou přišlo jako dobrý nápad pozvat si ho k sobě. A bohužel jako dobrý nápad to přišlo i jemu. 

Bez výčitek svědomí

Ráno jsem se probudila v jeho objetí, a co mě asi nejvíce vyděsilo, byl fakt, že se cítím šťastná, nikoliv s výčitkami svědomí. S Kryštofem jsme celý den strávili v posteli a ani jednou nepadla zmínka o Lence. Vše na mne dolehlo až ve chvíli, kdy odešel. Začala jsem nad tím přemýšlet a sama sobě se snažila ospravedlnit, že on stejně není kluk pro ni, že zatímco on by každou volnou chvíli trávil nejraději v přírodě, na výletech, tak ona procházkami po nákupním centru, případně dovolenou u moře. 

O co více jsem se jí vyhýbala, abych se nedostala do přímé konfrontace, o to více času jsem trávila s Kryštofem a pomalu, ale jistě se do něj bezhlavě zamilovala. Stejně tak ale on do mě. Po šesti týdnech jsme oba věděli, že musíme s pravdou ven. Abychom neházeli zodpovědnost jeden na druhého, rozhodli jsme se pro dvojitý šok a řekli jí to společně. 

Každý má to své

Přišlo to, co jsme čekali. Nejdříve nevěřila, pak se pustila do mě, jaká jsem mrcha a že to ode mne vlastně mohla čekat, vzhledem k tomu, jaká jsem. A Kryštofovi začala promlouvat do duše, ať si to ještě rozmyslí, že se mnou ho štěstí nečeká, že jsem přelétavá a že ho určitě začnu podvádět. Hodinu jsme strávili posloucháním spílání, než Lenka složená odešla. 

Bylo mi to nesmírně líto, je mi to líto dodnes, i po dvou letech vztahu s Kryštofem. Ale já jsem to tenkrát musela udělat. Je to totiž muž, kterého jsem si vždy přála a o kterém jsem vždy snila. A tenkrát jsem byla přesvědčena, že mi ten risk, tedy ztratit kamarádku kvůli chlapovi, za to stojí. A jsem o tom přesvědčena dodnes, protože v svém partnerovi mám i toho nejlepšího přítele. Ostatně po asi třech měsících si Lenka našla toho svého podnikatele, který ji bere na dovolenou do Egypta, a společně sdílí na Facebooku zamilované plážové fotky. Každý máme nakonec to své.