ObřízkaJedná se o amputování předkožky - kůže překrývající žalud. Může být částečná nebo úplná a je běžná v afrických zemích, u Židů, muslimů, a to většinou z náboženských důvodů. Většina zákroků se provádí na dětech za pomoci primitivních nástrojů bez desinfekce a umrtvení. V Evropě, Jižní Americe, a v některých částech Ameriky a Asie se téměř neprovádí. Jiným důvodem než náboženským je pak zdravotní hledisko. V případě fimózy (předkožka je tak úzká, že nejde přetáhnout přes žalud) a parafimózy (předkožka lze přetáhnout přes žalud, ale pak ho zaškrtí), je chirurgický zákrok nezbytný. Zejména druhý případ je nebezpečný, protože může vést až k amputaci penisu.Obřízka1534
Obřízka
Jedná se o amputování předkožky - kůže překrývající žalud. Může být částečná nebo úplná a je běžná v afrických zemích, u Židů, muslimů, a to většinou z náboženských důvodů. Většina zákroků se provádí na dětech za pomoci primitivních nástrojů bez desinfekce a umrtvení. V Evropě, Jižní Americe, a v některých částech Ameriky a Asie se téměř neprovádí. Jiným důvodem než náboženským je pak zdravotní hledisko. V případě fimózy (předkožka je tak úzká, že nejde přetáhnout přes žalud) a parafimózy (předkožka lze přetáhnout přes žalud, ale pak ho zaškrtí), je chirurgický zákrok nezbytný. Zejména druhý případ je nebezpečný, protože může vést až k amputaci penisu.
fb-like
f
VYHLEDAT LÉKÁRNU
r
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
75704564FB diskuse1,18,27fb_comments1FB_discussion70Vložit do mob app11Add_to_mob_app54Video1,2,31,18,209,11,20,32,4,8,10,11,121iconsVideoNemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná10302023-11-05 13:18:43.00231600<p>Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.</p><p><strong>„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“</strong> uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (<person person_id="1431" class="celebrity">Miloš Kopecký</person>, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (<person person_id="2490" class="celebrity">Eliška Balzerová</person>, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.</p>
<p><img id="obj_8725283" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725283&resName=full&ts=1699186051372" alt="8725283:full:true:true:true" width="540" height="477" /></p>
<p><strong>„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem.</strong> Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu <person person_id="3036" class="celebrity">Jaroslava Dietla</person> (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…</p>
<p><img id="AO_3024954" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024954" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Čaroděj za papírem</h3>
<p><strong>Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali.</strong> Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).</p>
<p><img id="AO_3024955" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024955" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Soudruzi mu nefandili</h3>
<p><strong>Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst </strong><person person_id="1129" class="celebrity">Marty Kubišové</person><strong> (81) a dílo vyznívalo protiokupačně.</strong> Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.</p>
<p><img id="obj_8725288" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725288&resName=full&ts=1699186067916" alt="8725288:full:true:true:true" width="540" height="203" /></p>
<h3>550 stran pro <person person_id="1257" class="celebrity">Chudíka</person></h3>
<p>Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. <strong>„Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík</strong> pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.</p>
<p><img id="AO_3024956" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 3024956" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>
<h3>Nejen „kráva nebeská“</h3>
<p>Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (<person person_id="3963" class="celebrity">Stella Zázvorková</person>, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér <person person_id="3483" class="celebrity">Jaroslav Dudek</person> (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: <strong>„Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“</strong></p>
<p><img id="obj_8725296" class="custom" title="IMAGE" src="/image2res/?iMag=1&id=8725296&resName=full&ts=1699186132996" alt="8725296:full:true:true:true" width="540" height="498" /></p>
<h3>Dycky Most!? Vždycky ne</h3>
<p><strong>Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce.</strong> Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.</p>
<h3><a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/899538-nemocnice-na-kraji-mesta/" target="_blank" rel="noopener"><em>Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde</em></a></h3>
<p><em><strong>Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:</strong></em></p>
<p><iframe title="YouTube video player" src="https://www.youtube.com/embed/zOMQyIKvCGI?si=34tX04pq4P7D8oTJ" width="100%" height="340" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>nemocnice na kraji města,televize,seriál,Československo,výročí,legenda,kultura,jaroslav dietl,iva janžurová,miloš kopecký,josef abrhám,daniela kolářová,Jana Štěpánková,andrea čunderlíková,česká televize,Eliška Balzerová2023-11-06 06:001https://img.cncenter.czhttps://www.blesk.cz/clanek/zpravy-kultura/757045/nemocnice-na-kraji-mesta-slavi-45-let-vyjimecna-legendarni-nezapomenutelna.html5435Kulturachetwode701101171469To nejdůležitější z kulturního dění nejen v Česku, ale i v zahraničí. Recenze a doporučení na výstavy, divadla, filmy i koncerty.výstavy, galerie, koncerty, divadlo, divadla, premiéry, recenze, hudba, film, výtvarné umění, umění, performance, tanec, festivaly, kina, filmy, knihy, literatura, street art1Kultura01011130https://www.blesk.cz/kategorie/5435/kultura757045/8725295_.jpg8645
DALŠÍ ČLÁNKY
9°C
