Flusačky, vodnářky i sběračky pijavic: Profese žen, které zanikly. Které jsou další?
Některá povolání, jež vykonávaly v minulosti především ženy, už neexistují. Víte která?
Doba pokročila a s ní i technologický a vědecký vývoj, ve společnosti i ekonomice proběhla spousta změn, díky nimž dnes už některé dříve tradiční ženské práce nepotřebujeme. Přečtěte si, které to jsou.
Telefonní specialistka
Přímé hovory se uskutečňují teprve posledních sto let. Předtím je musely operátorky, které seděly v ústředně, propojovat ručně pomocí šňůr. Vy jste jim zavolala, řekla, kam potřebujete spojit, a ony zapojily kabel do správné zdířky.
Budička
V dobách, kdy neexistovaly budíky, si lidé platili budičky (také se jim říkalo klepačky nebo flusačky kamínků), které jim ráno podle požadavku klepaly bambusovou hůlkou, na jejímž konci býval připevněn svazek drátů, na okno, aby je vzbudily do práce. Pokud dělníci bydleli ve vyšším patře, kam hůlka nedosáhla, žena vzala duté brčko, do kterého vkládala kamínky nebo suchý hrách, a střílela na okno.
Vodnářka
V minulosti netekla voda z kohoutku jako dnes. Ze studny ji za poplatek vytahovaly silné ženy a nosily ji ve vědrech k zákazníkům.
Sběračka pijavic
Před 200 lety se ženy s obnaženýma nohama brouzdaly v mělkých vodách a bažinách, kde se vyskytovali tito slizcí tvorové, pomocí nichž si lidé pouštěli žilou. Když sběračky vylezly z vody, nasáté pijavice jim odpadly z nohou a ony je prodaly lékařům.
Kojná
Lékaři před tím sice varovali, přesto nájemné kojné po celé 19. století k rodinám patřily. Ukončila to až válka a najednou se ukázalo, že drtivá většina matek je schopná své dítě kojit sama.
Poskytovatelka záchodu
V dobách, kdy neexistovaly veřejné toalety, chodily na místech, kde si člověk nemohl odskočit do přírody, takzvané poskytovatelky záchodů. S dlouhým kabátem, levandulí proti zápachu a kbelíkem nabízely možnost ulevit si za poplatek.
Kvílející žena
Aby se při pohřbu pozůstalí se zesnulým rozloučili opravdu řádně, někdy si objednali takzvanou kvílející ženu. Ta plakala a křičela žalem, což rodině umožnilo hluboce truchlit.
Sládková
Pivo daly před stovkami let světu ženy – vyvinuly ho a vyráběly. Ve středověku bylo vaření piva čistě ženskou prací, samy ho i prodávaly na tržišti nebo z okna. Před 200 lety jim ho přebrali muži a chmelový nápoj se stal více jejich záležitostí.