Lékaři: Kdo neočkuje děti, ohrožuje vážně nemocné | Pro ženy | Blesk.cz

Lékaři: Kdo neočkuje děti, ohrožuje vážně nemocné

24. února 2015 | 11:04

Na jedné straně stojí zapřísáhlí odpůrci očkování, kteří se stále ohánějí názorem, že hexavakcína může způsobovat autismus a že má další nežádoucí účinky, na druhé straně tábor těch, kteří nad rozhodnutím Ústavního soudu o očkovací povinnosti bouchají šampaňské. Očkovat, či neočkovat? Lékaři jsou vesměs pro, protože plošná vakcinace brání rozšíření nemocí a chrání i ty, kdo z nějakých důvodů skutečně nemohou být očkováni. 

V pondělí dal Ústavní soud za pravdu ministerstvu zdravotnictví, že dětská očkování zůstanou i nadále povinná, a to i přes stížnosti některých rodičů. To opět zahltilo internetová diskusní fóra názory, jak je očkování špatné a zbytečné, když se tyto choroby v naší populaci už dávno nevyskytují. Padly zmínky o tom, že to navíc může způsobit autismus, mentální retardaci nebo třeba vadu řeči.

V mnoha případech jde ale o mýty, které byly dávno vysvětleny. Týká se to třeba tvrzení, že očkování vede u dětí k autismu.

Zfalšovaná studie o vakcíně a autismu 

Souvislost mezi vakcínou a autismem se totiž nikdy nepotvrdila. Studie, kterou provedl na začátku 90. let britský lékař Andrew Wakefield, byla jím samotným zfalšována. Měla hrát do karet rodičům dětí s autismem, kteří chtěli soudně vymámit z farmaceutických společností vysoké odškodné. 

Takových polopravd je více, týkají se také obsahu rtuti, hlinité soli a skvalénu v očkovacích vakcínách. Tyto látky v nich dnes už nejsou obsaženy vůbec nebo v naprosto minimálním množství, a ještě ke všemu nikdy nebyla potvrzena spojitost například mezi zmíněnou rtutí a mentální retardací. 

Dbejte na kolektivní imunitu

Očkováním poskytnete imunitu nejen dítěti, ale i celému kolektivu.

Častým argumentem odpůrců je otázka, proč vůbec očkovat, když jde o nemoci, které se u nás už běžně nevyskytují. Jenže lékaři tvrdí, že je to právě díky očkování. A ve chvíli, kdy budou rodiče bojkotovat očkování, můžou se epidemie objevit znovu. 

To potvrzuje i docent Rastislav Maďar, odborný garant center očkování a cestovní medicíny. "Kolektivní imunita vzniká očkováním co nejvyššího procenta populace, která očkovaná může být. U vysoce infekčních nemocí, jako jsou například spalničky, by měla být proočkovanost nad úrovní 95 procent. Pro vaši představu – proočkovanost proti spalničkám na úrovni 80 procent se prakticky rovná neexistenci kolektivní imunity."

Lidé si často neuvědomují, že tím, že chrání své děti před nežádoucími účinky očkování, vystavují je mnohem většímu riziku onemocnění. To se stalo v roce 2014 v Ústí nad Labem, kdy spalničky přivezla neočkovaná osoba ze zahraničí, která následně nakazila další lidi.

Neočkovaní lidé jsou pro ostatní rizikem

Právě očkování je totiž do určité míry důvodem, proč se dnes nevyskytují třeba spalničky, černý kašel, záškrt, tetanus nebo dětská obrna. Například u poslední zmíněné platí, že se začalo proti ní očkovat v roce 1960, kdy do té doby onemocnělo ročně několik stovek dětí. Od roku 1961 je úspěšnost v boji proti této nemoci v Česku 100 procent.

Očkováním svého dítěte chráníte i ty, kteří nemohou být očkováni kvůli vážné nemoci, jako je třeba leukemie.

Neočkovaní lidé představují riziko pro ty, kteří by se třeba i rádi naočkovali, ale nemohou kvůli vážné nemoci. Týká se to třeba onkologicky nemocných dětí. "Musí se proto spoléhat právě na efekt kolektivní imunity, jinak ty nákazy pro ně samozřejmě představují mnohem větší riziko než pro zdravou populaci," dodává Maďar. 

Není otázkou zda, ale kdy

Očkování mohou vyvolat alergické reakce a nežádoucí účinky, ale je to pouze mizivé procento. To samozřejmě tak neberou rodiče potomka, u kterého se to projevilo. Pořád je ale lepší řešit nastalý problém alergické reakce než třeba tetanus, který může být smrtelný. Podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) bylo v roce 2013 nahlášeno 76 nežádoucích účinků z celkového počtu 424 000 dávek očkování. To představuje pouze 0,018 %. 

Možná je však na místě řešit otázku, zda některé vakcíny dětem dávat později než hned v prvních týdnech či měsících života.