„Myslím, že se v ní najdou všechny ženy, protože každé z nás se objevilo v životě pár chlapů, které jsme musely přežít. A o tom ten příběh je. Vychází  z hereckého prostředí, ale to není tak důležité. Podstatný je osud hlavní hrdinky Lucie, která prochází různými úskalími a zároveň se drží hesla, že sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo,“ přibližuje herečka svou prvotinu.

Začala ji psát v době, kdy těžce onemocněl a posléze zemřel její otec. „Před dvěma a půl lety jsem se rozhodla, že se o něj budu starat, protože potřeboval péči. Odmítala jsem pracovní nabídky a věnovala se rodině a jemu. Ale zároveň jsem se potřebovala nějak realizovat, chodit do práce. Sice jsem večer hrála divadlo, ale to bylo málo. Chtěla jsem něco tvořit, tak jsem chodila do práce do tohoto příběhu.“ Knihu jí pochválil i její manžel – scenárista a producent Rudolf  Merkner. Dokonce ho inspirovala k filmu. „Příběh by zůstal stejný, akorát by byl odvyprávěn z pohledu muže,“ prozradila herečka.

Andreu Kalivodovou vidí jako tyranku. Vášnivou, sexem posedlou zlou ženu

Jestli si v něm zahraje i Jana Bernášková,  je ovšem ve hvězdách. „Ruda mi občas nějakou roli napíše, ale stejně je pak těžké získat ji. Producenti se bojí, aby to nevypadalo jako protekce, když jsme manželé. Vždycky mám víc castingových kol než jiní herci a musím dvakrát víc dokazovat, že na roli mám, což už je trošku únavné. Někdy je mi z toho až smutno.“

O moc jednodušší to neměla ani v manželství s dramatikem a režisérem Davidem Drábkem. Ten ji za celých patnáct let, co se znají, „přihrál“ jednu jedinou roli. V bláznivé komedii Petra Kolečka Dvě noci na Karlštejně, kterou uvádí Divadlo Kalich a která se hraje i na letní scéně pod Žižkovskou věží. „Všichni si myslí, jak se mám, jak jsem šťastná, jak jsem to v tom životě vyzobla, a ono nic. Holky, opravdu nic!“ stýská si Bernášková na nedostatek příležitostí.

S Drábkem má Jana Bernášková dvanáctiletou dceru Justýnu, se současným partnerem Rudolfem Merknerem vychovává sedmiletého Theodora. „Malý je takový náš mimoněk. Introvertní, zádumčivý chlapeček, který dělá jiné věci než my. Já s Justýnou jsme strašně rychlé, nevadí nám sportovat, kdežto on o všem nejprve dlouze přemýšlí. Nakonec ho to i chytne, ale než se do něčeho pustí… Teď chodil do nulťáku, po prázdninách nastoupí do první třídy a chce hned navštěvovat i hudebku. Vybral si klavír a kytaru, dělal zkoušky na oba obory, tak uvidíme, kam ho vezmou.“

Dcera, která dlouho vypadala jako její dvojče, se už čím dál víc podobá i svému otci. „Je jí třináct, má ještě rok a půl času rozhodnout se, kterým směrem půjde. Nejspíš to bude studium cizích jazyků. Miluje je. Taky ji začalo bavit focení. A začínají ji lovit i jako modelku. Tak uvidíme, co se z toho vyvrbí. Když bude chtít, ať si to zkusí.“

Ivana Jirešová: Nemám ráda, když herci tlačí před kameru svoje děti

Vzali jí vaječníky, teď jsou na řadě prsa. „Bojím se,“ říká Radana Labajová ze skupiny Holki