2°C
Herečka, kterou milují pro její nezaměnitelné pohádkové postavy především děti, nedávno oslavila 59. narozeniny. Svým věkem se nijak dramaticky nezabývá, i když tvrdí, že čím je člověk starší, tím je namáhavější být v kondici. A přestože to neměla vždy jednoduché, života si naplno užívá.
Vaší rodině osud dost naložil. Přišla jste o oba bratry, později o tatínka. Působíte jako silná holka, ale měla jste někdy dny, kdy už jste skutečně nevěděla, jak dál?
Především: lidé umírají a je jedno jak. Bolest ze ztráty blízkého se dá zvládnout, ale nikdy nezapomenete. Takže ano, bylo to bolestné pro nás všechny, zejména pro mamku, protože žádná máma by neměla přežít vlastní dítě. Ale stalo se. Proč oba dva bratři? Proč táta? Nevím, ale věřím, že jim je už dobře. Víte, zůstala jsem jako jediné dítě své mámy, mám syna, starám se o to, aby všechno bylo v pohodě, ale byly momenty, kdy jsem dostala strach, cítila úzkost z toho, co bude, jestli zvládnu to či ono... Starám se o mamku, naštěstí je to parťák, který má i ve svém pokročilém věku energie na rozdávání. Když použiju opět její větu „netahej nikoho ze světa odpočinku, oni ti pomůžou, ale nejdřív si musíš pomoct sama“, tak myslím, že na tom něco bude.
Jeden známý celostní lékař tvrdí, že truchlit po zemřelém blízkém by měl člověk maximálně dva roky. Pak ho – tedy jeho duši – musí pustit. Především pro své psychické zdraví…
Myslím, že jediná cesta je smířit se s odchodem blízkého a nedávat si vinu. Na faktu, že už ho nikdy neuvidíme, nic nezměníme. Jde jen o to, že odpověď na to, proč on, proč se tak stalo, stejně nedostaneme. Zůstanou jen vzpomínky a náš život, který si musíme odžít. A je jen na nás, jak to bude.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
