2°C
Vždycky jsem ji měla zafixovanou jako herečku vážných postav, než jsem ji viděla v seriálu Most nebo Policie Modrava, kde má daleko do vážných divadelních her. V civilu je téměř stále usměvavá a na nic si nehraje. Což je u celebrit občas vzácné. Byla jsem proto ráda, že s lehkostí i otevřeností mluvila o všem, co mne zajímalo.
Vaše dcery jsou na mateřské a dopřávají vám potěšení ze tří vnoučat. Jaká jste babička?
Z pohledu dcer asi trochu „na baterky“. Prostě nejsem vždycky k dispozici. Ale v roli babičky je mi nádherně. Děti mne dokážou rozesmát svými nápady, chutí a vervou do života, tím, že jsou.
Proč jste tedy „na baterky“? Už byste přece nemusela pracovat…
Do divadla mne to pořád táhne. Aniž bych to dokázala nějak rozumně vysvětlit.
Jste věrná jednomu divadlu skoro půl století. Proč jste se nikdy nenechala zlákat jinam?
Na to nejde stručně odpovědět. Když jsem začínala, brala jsem to jako tu nejvyšší poctu, vyznamenání, že můžu stát na stejném jevišti jako třeba pan Lukavský nebo paní Medřická. A měla jsem pocit, že musím dokázat, že mám právo vedle nich stát. Což chvíli trvalo… Pak se vždycky objevila nějaká výrazná režisérská osobnost, se kterou jsem chtěla pracovat, nebo jsem hrála v představeních s kolegy, které jsem měla opravdu ráda. No a tak šel život…
Nelitujete, že jste to nezkusila jinde?
Ale já to zkusila, i když to vždycky bylo jen takové odskočení. Třeba do Rokoka nebo do Divadla Na zábradlí nebo do Violy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
