4°C
Lucie, vy máte doma dva nové přírůstky. Jak se to stalo, to jste plánovali rovnou dva?
Původně to měla být jedna fenečka pro Máju, naši nejstarší, aby ji to štěně trochu rozhýbalo. Jeli jsme si vybrat, mně se líbil jeden, Amálce druhý a nakonec mě ukecala a máme oba.
Jste zkušená pejskařka?
Od malinka jsme měli doma psa, takže pro mě žít bez psa je divné. Jestli jsem zkušená pejskařka? Asi jsem, ale každý ten pes je jiný a s každým začínáte nanovo, protože se jinak učí, jinak reaguje. Zlatí retrívři jsou ale velmi chytří a učenliví, tak to snad bude v pohodě.
Musí být náročné vychovávat dvě štěňata najednou, nedovedu si to představit!
Dneska jsem zjistila, že to opravdu náročné je, nedají se trénovat oba najednou, musí se rozdělit. Nejdříve se vycvičí jeden a pak druhý, tím pádem to zabírá dvojnásobek času. Mě to naštěstí baví, těší mě to s nimi a je to zábava.
Vezmete si výchovu na starost vy sama, nebo vám s tím někdo pomůže?
Myslím si, že z devadesáti procent to bude na mně. Amálka mi s nimi také pomáhá, jak jí čas dovolí, ale samozřejmě nejvíc jsem s nimi já a jsou také hodně fixovaní na mě. Protože jsou na mě dva a někdy je to náročné, obrátila jsem se na on-line psí školu a potkala jsem se s psí trenérkou Zdeňkou Koldovou. Je skvělá, okamžitě pejsky ukáznila a poradila mi řadu věcí, u kterých jsem si nebyla jistá nebo jsem nevěděla... Jsem s ní domluvená, že pokud bude potřeba, natočím jí video a pošlu ho ke konzultaci nebo radě. Ale řadu věcí mají řešenu připravenými videi. Takže pokud někoho trápí psí miláček, najdete snadno pomoc i on-line v pohodlí domova.
Změnil se nějak chod vaší domácnosti?
Ani tak ne, jen to, že ti dva teď mohou na gauč, to Mája nemohla. Kluci ho začali okupovat, a když jim řeknu "jděte na pelíšek", tak hupnou na gauč. Museli jsme také kvůli nim opravit všude plot a díry v něm, protože jimi lezli k sousedům, a museli jsme uzavřít pozemek, zatím provizorně, protože hrozilo, že by mohli utéct na silnici, a to by bylo nebezpečné. Teď jsou naštvaní, že se už nemohou dostat z pozemku ven.
Lucie, najdete si čas i pro sebe? Jak se třeba staráte o svou pleť?
Právě že vůbec, jediné, co mě zachraňuje, je Natinuel, protože to je kosmetika, která má okamžitý účinek. Je to takový mezistupeň mezi kosmetikou a plastickou chirurgií. Já všechno strašně šidím, jdu na kosmetiku jednou za rok, takže Marcelka tady je ze mě úplně šedivá, protože to pak musí různými produkty dohánět. Ona mi dá na obličej masku, ten se nacucá a normálně mám vrásky pryč a chvíli to i vydrží.
Vy jste takový přírodní typ, malovala jste se někdy?
Když mi bylo třináct, tak nejvíc, nosila jsem i zelené stíny!
To jste si půjčovala od maminky?
Ne, maminka se vůbec nemalovala a neměla žádnou dekorativní kosmetiku, takže jsem si to normálně v drogerii koupila za kapesné. Můj první make-up si pamatuji, to bylo z Tuzexu a byla to značka MaxFactor. Používá se to dodnes a mají to hodně i filmové maskérky.
Namalovaly vás někdy někde tak, že jste si řekla, že takhle snad nemůžete vylézt?
Já jsem to nikdy neřešila, když něco natáčím, tak nikdy neřeším masky nebo kostýmy, protože to nejsem já, ale ta postava.
Na vašem Instagramu jsem si všimla, že doma rádi vaříte a máte doma malého MasterChefa!
To je syn, on je od malinka gurmán a strašně rád vaří a dcera mu dala k Vánocům kurz u michelinského kuchaře. Trvalo to snad pět hodin a on si to všechno zapisoval, celý postup. Rozhodl se, že si nakoupí všechny ingredience a doma mi uvaří, co se naučil. Já jsem byla takový pomocník a dělala jsem, co mi řekl, takže krájela, válela, umývala, podávala...
Kde vzal tu svou lásku k vaření, to viděl u vás?
Myslím si, že mu hodně dalo cestování. My jsme hodně cestovali, a já když jsem někde na dovolené něco ochutnala a bylo to super, tak mi to vrtalo hlavou a pak jsem to doma zkoušela napodobit. Já zkouším doma různě asijskou kuchyni, baví mě nevšední kombinace. Když musím vařit denně, tak mě to nebaví, ale občas uvařit něco, co jsem ještě nezkoušela, to mě baví. Syn to podle mě okoukal, protože v tom vyrůstal. Miluje kvalitní suroviny, ví, kde koupit dobré věci, a má i vychytané skvělé restaurace, jídlo ho prostě baví.
Poslední dobou se vyrojili muži, kteří milují vaření, nezdá se vám?
Chlap, když nemusí vařit denně, má to jako zábavu. Já vařím skoro denně, rádi zajdeme do restaurace, ale mám možná trochu staromódní pocit, že domov by mělo dělat útulným to, že když přijdete z venku domů, je tam vždycky něco navařeno. Taková polévka je na plotně nebo v lednici pořád.
Co je váš majstrštyk, na co jste pyšná?
Záleží na sezoně, ale teď se mi něco moc povedlo. Dostala jsem od kamarádky půlku kance, samozřejmě naporcovaného. Takže jsem šla vařit kance a měla jsem to klasické dilema, jestli se zelím, nebo se šípkovou. Zvítězila šípková s perníkovými knedlíky. Dělala jsem to poprvé, ale všichni se oblizovali a mně to tedy také moc chutnalo.
Když se vám děti vrací domů, mají nějaké oblíbené jídlo, které od vás chtějí uvařit?
Děti mi ještě úplně z hnízda nevyletěly. Syn je na vysoké škole, ale domů se vrací docela často, dcera je také tak nějak střídavě doma. Oni milují můj vývar, rajčatový salát, ale jinak se těší na cokoli, co jim uvařím. Mnohdy vaříme společně, záleží na situaci, dneska tam třeba není vůbec nic!
Máte nějaké plány na dovolenou, jezdí s vámi ještě děti?
Jezdí, ale dva roky nám kvůli covidu nic nevyšlo. Já jsem se naučila raději nic neplánovat. Se synem jsme byli domluvení, že na jaře pojedeme do Portugalska, což stále ještě visí ve vzduchu, tak pokud se dáme časově dohromady, tak snad pojedeme tam. Mám kamarádku, která dělá v cestovním ruchu, a ta mi vždycky dobře poradí, klidně i ze dne na den, takže to teď ještě neřeším.
A do Portugalska by to bylo pro vás poprvé?
Nikdy jsem tam nebyla. Vtipné je, že mám procestovanou celou jihovýchodní Asii, ale Evropu moc ne, tu jsem si schovávala až na stará kolena. Takže Evropu musím ještě objevit. Také mě to láká v Tibetu nebo Austrálii, Japonsku. Je toho moc, tak uvidíme, co bude.
