4°C
Já jsem například začala studovat vysokou školu těsně před třicítkou. Ve dvaceti mě to nebavilo, měla jsem trochu „jiné“ priority. Po několika letech jsem nastoupila do nové práce, kde jsem poznala nové kolegy, a ti pravidelně jezdili jednou za měsíc do Olomouce, kde studovali. A já si říkala: vždyť nejsem tak „stará“, chci si také zkusit udělat vysokou školu. Takže kolik by nám mělo být, abychom měli ten „správný věk“ na to, začít studovat, zamilovat se, vdát se nebo změnit práci? Pokud vám někdo něco nevhodného naznačuje a označuje vás za staré, nenechte se žádnými argumenty odradit. Ve vyšším věku přece život nekončí. Nepochybujte o sobě a žijte život podle vlastních představ, vyzkoušejte si nové věci. Přináším vám příběhy čtyř žen ve zralém věku, které mají můj velký obdiv.
Taťána Kovaříková: Cítila jsem, že se chci vdávat
Česká návrhářka Taťána Kovaříková (55) si brala svého partnera Petra Mlenského (54) po dvou letech vztahu. První veselku v životě si užila lehce po padesátce.
Vdávala jste se poprvé ve dvaapadesáti letech. Jaké to bylo?
Ani jsem nepočítala s tím, že bych se vdala. Když mne Petr požádal o ruku, tak to bylo pro mne neobyčejně silné. A já cítila, že je to správně. A svatba? Připadala jsem si, jako bych připravovala přehlídku.
V čem je podle vás výhoda toho, uzavřít manželství ve vyšším věku?
Myslím, že oba máme své životní zkušenosti a víme, co chceme a co ne. Co se nám líbí a co ne… Jsme partneři, kteří si rozumějí a navzájem se doplňují, podporují.
V čem měla pro vás svatba smysl?
Pro mne smysl měla. Náš vztah se svatbou utvrdil. Cítila jsem, že je to pro nás správně. A konečně jsem cítila, že se chci vdávat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
