2°C
Kamilo, dneska tu fotíte svou první kuchařku, jak k tomu došlo?
Na svém instagramovém účtu Homemade by Kamila se věnuji pečení už hodně dlouho. Začala jsem si tím i vydělávat, protože během covidu se trochu upozadila kultura a všechno se změnilo. Vymýšlela jsem, co bude, a nejdřív jsem tedy začala péct cukroví. Nejdřív dvě stě kilo a letos už to bylo přes půl tuny. K tomu se přidaly svatby, na které peču dorty a koláčky, a tak chodím často i sem do HF Pastery Academy k Heleně Fléglové. To je moje kamarádka, která mě zdokonaluje, a učím se od ní. No a jelikož se moje pečení líbí, dostala jsem nabídku na kuchařku.
A vy tedy pečete už od malička – nebo jak to začalo?
U nás se peče "od vždycky", takže jsem k tomu přičichla už jako malá. Na každou příležitost se u nás něco peče. Asi ve čtrnácti, když už mě nechávali naši samotnou doma, tak mě začalo bavit dělat jim překvapení. Nejvíc mě naplňovalo vidět tu radost, že jim to chutná. Na ten moment jsem vždycky čekala a kvůli tomu mě baví péct, rozdávám tím radost a stejně to mám i se zpěvem.
Já nechápu, jak někdo může nepřibrat, když peče sladkosti! Nebo je to třeba něco jako terapie?
Kdyby to byla terapie a já po tom hubla, bylo by to super. Já mám ale svou postavu opravdu vydřenou a nemám to dané přirozeně. Teď po dvou dnech pečení jsem už úplně přejedená, protože samozřejmě potřebuju všechno ochutnat. Já všechno kompenzuji pohybem, takže běhám, chodím nebo cvičím. Sladké mám moc ráda a nemyslím si, že zkazím něco tím, když si občas dortík dám, ale musím se hlídat.
Jak často tedy pečete, pokud neděláte kuchařku?
To záleží na víc věcech, o Vánocích je sezona cukroví, teď bych pekla na Velikonoce, ale jelikož dělám tu knížku, tak na to nebyl vůbec čas. Určitě ale aspoň jednou týdně mám nějakou objednávku na narozeninový dort nebo teď jsem pekla dvě stě makronek a za čtrnáct dní už mi začínají svatby, takže mám na každý víkend svatbu. Víc nezvládám, potřebuji mít čas a klid. Letos jedu na měsíc v červnu na hudební turné a musela jsem odmítnout devět svateb. Nemám na to prostě kapacitu.
A to pečete doma v kuchyni?
Na cukroví jsem si musela pronajmout pekárnu, to bych jinak v tom množství nedala. Také občas využívám tady Helenino studio a doma dělám to, co není složité nebo náročné na prostor. Teď to u mě doma vypadá jako po výbuchu granátu, protože jsem doma připravovala třicet jedna receptů do knihy. Je to strašné a teď budu asi týden uklízet.
Ty recepty jste vzala kde?
Je to převážně rodinné, jsou to odzkoušené rodinné recepty, protože mi záleží na té chuti a tohle všechno znám moc dobře. Pak jsou tam klasiky jako věnečky, větrníky a různé rolády, které jsem si už za ty roky pečení nějak vychytala. A něco jsem si tam přidala svého.
Je váš partner vaším nejlepším ochutnavačem?
Pepa je největší ochutnavač a největší kritik. Má moc rád sladké a rád hodnotí, proto také často chodíme po kavárnách a restauracích a ochutnáváme všechno možné. Má rád dobré věci a umí to docenit, když je to dobré. Včera jsem mu přinesla nějaké věci po focení a byl nadšený. Tak mi to udělalo radost. Protože on mi to řekne na rovinu, když mu něco nechutná.
Baví vás jen péct, nebo jste i dobrá kuchařka?
Mě vaření moc nebaví, mám nejraději rychlíky, jako jsou dobré těstoviny. Mojí výhodou je, že umím velmi dobře dochucovat, ale vaření musí být šup šup. Já klidně strávím v kuchyni patnáct hodin pečením, ale vařením nikdy. Mě tam nebaví to tvoření, u cukrařiny mě to baví.
Teď jsme měli Velikonoce, co u vás nejraději pečete?
U nás je to určitě mazanec, který miluje celá rodina – a to jak suchý, tak s máslem.
Jaké jsou vaše nejpříjemnější velikonoční vzpomínky?
No to bude těžké, o Velikonocích jsem vždycky dostala pořádně na zadek, ale jinak je to spojené s jarem, sluníčkem a novou energií, což je krásné.
Zanechalo ve vás to velikonoční násilí nějaké trauma?
Musím se přiznat, že dlouho jsem se nemohla vzpamatovat z jedné návštěvy, kdy přišli pánové odpoledne lehce podnapilí, někteří tak, že museli zůstat venku na balkoně, ale jeden mě honil až do pokojíčku! Takže přiznávám, že jsem spíš vánoční typ.
