Čtvrtek 29. února 2024
Svátek slaví Horymír, zítra Bedřich
Oblačno 11°C

Marcel Ihnačák: Dcera stále nechápe, že bez zeleniny nebude hezká. Ale jsem trpělivý

17. dubna 2022 | 06:00

Michelinský šéfkuchař Marcel Ihnačák (43) vydal svou novou kuchařku nazvanou Hostina. Je v ní spousta krásných receptů, které ani začátečníka neodradí komplikovaností a nedostupností surovin, vznikla totiž na kuchařově zahradě. Recepty jsou převážně ze surovin, které tam vypěstoval. Zajímalo mě třeba to, jestli mu doma roste nástupce a jestli u nich doma platí pravidlo kovářovy kobyly.

Když přemýšlíte o kuchařce, pro koho ji děláte? Pro sebe?

To je těžká otázka, nedělám to pro peníze nebo pro sebe, dělám to pro širokou veřejnost a chci motivovat lidi, kteří milují vaření a kterým docházejí nápady. Chci, aby když si ten recept přečtou, dostali na to chuť a chtěli si to uvařit doma. Budou z toho mít dobrý pocit, protože třeba použili úplně nové kombinace ingrediencí a chutnalo to skvěle.

Ingredience jsou občas něco, co dokáže odradit, především když jsou špatně k sehnání. Myslíte i na to?

Samozřejmě! Recepty v této kuchařce jsou téměř převážně ze surovin, které jsem si sám vypěstoval na zahradě. A vlastně i celá kuchařka vznikla na zahradě. Pokud nemáte zahradu, můžete si je koupit v každém obchodě, nemusí to být žádná specializovaná prodejna.

Jaký styl vaření upřednostňujete: složité recepty, které připomínají alchymii, nebo jídlo z jednoho hrnce?

Nesnáším komplikované recepty nebo speed technologii, nejraději mám takové to tradiční a osvědčené, podle kterého postupovali už naši předkové. Doma vařím často, vlastně každý den, a to taková jídla, která netrvají dlouho, ale jsou zdravá.

Video se připravuje ...
Tipy na grilování pro začátečníky od Zdeňka Pohlreicha

Takže u vás to není o tom, že by kovářova kobyla chodila bosa?

Myslím si, že i díky tomu funguje můj vztah se ženou a rodinou, protože jsme se dohodli, že každý budeme dělat to, co nás baví. Mě baví vařit a momentálně vařím doma častěji než v práci, protože mám už naštěstí dostatek schopných kuchařů. Co může být hezčí než pohostit svou rodinu a učit její členy poznávat nové chutě, které třeba ze začátku odmítali? Malé děti nesnědí všechno, což mě dost trápí, ale je to o trpělivosti a nestresuji se kvůli tomu. Dávám si postupné cíle, a když je nedokážu motivovat letos, přijde to příští rok. Netlačím na pilu, a to je, myslím, dobrá taktika. Nikdy se nevzdám toho, naučit své děti jíst zdravě.

Myslíte, že z některého z dětí bude váš nástupce?

Každé moje dítě je jiné. Syn má k jídlu vztah, rád jí a dokáže si jídlo vychutnat, ale není obézní, postavu má takovou, jakou by měl ve svých letech mít. Je to človíček, který má rád jídlo rozdělené, a nedokáže si to smíchat jako moje žena v jednom talíři. Takže bych řekl, že je na jídlo trochu pedant. Dceři je sedm let, miluje samozřejmě sladkosti jako každé jiné dítě a má obrovský problém se zeleninou. A já se ji snažím rozumnými kroky motivovat k tomu, aby se to změnilo. Aby pochopila, že musí být pěkná a zdravá, a to bez toho, že bude jíst zeleninu a saláty, nepůjde. Mnoho lidí není dostatečně vytrvalých a důsledných, a jen aby měli klid, tak dají dětem, co chtějí. Obezita u dětí je teď velké téma. Nechat sedmileté a mladší děti vybírat si, co budou jíst, je podle mého nepřípustné. Děti by žily na čokoládě a bylo by jim to jedno.

Kuchařku jste nazval Hostina. Bez čeho se podle vás ta správná hostina neobejde?

Samozřejmě bez dobrého pití. Každá hostina by měla začít dobrým přípitkem, který naladí chuťové pohárky. Také atmosféra u stolu je s pitím hned lepší. Dobré jídlo musí následovat. Hostina nemusí být vždycky o tom, že přijde hodně lidí, může to být i hostina pro pár stolovníků. Jde hlavně o to, že si sednou, popovídají si a nikam nespěchají. Vychutnají si více chodů na pěkných talířích a všichni si užijí celkovou atmosféru.

Co všechno tady dole na jihu vlastně máte?

V Lednici máme restauraci, a ještě máme food truck Marcel Bistro, lepší jméno mě nenapadlo. Mám rád různorodost v kuchyni i v byznysu. V každé provozovně se děje něco jiného, všude je trochu jiný systém, a to mě baví, je to kreativní a stále je co vymýšlet a zlepšovat.

Myslíte si, že je těžší uchytit se na vesnici než v Praze či velkoměstě?

Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel, ale myslím si, že nejdůležitější je přijít s dobrým nápadem a je jedno, kde to je. Třeba když jsem začínal v Mikulově, tak mi řekli, že když nebudu mít smažený sýr, tak mi nebudou chodit lidi. To jsem nehodlal přijmout a mám něco jiného než konkurence, která má jen smrad na oleji.

Smažené pokrmy tedy nebudou vaší doménou. Jakou kuchyni máte osobně nejraději?

Nedělím to na konkrétní kuchyně, zůstávám věrný evropské kuchyni, protože mi přijde nejpestřejší z celého světa.

Ajurvéda praví, že bychom měli jíst to, co vyroste tam, kde žijeme. Vy vaříte z věcí, které vypěstujete. I dodavatelé jsou místní?

Nikdy jsem to nestudoval, ale cítím, že to má logiku. Nemyslím si, že je třeba jíst věci, které se k nám musí dovážet z jiných kontinentů. Většinou je to nezralé, má to jinou chuť a já jsem věrný Evropě. Když jsem byl měsíc v Číně, tak mi překáželo to, jak to voní, pro mě je to nepříjemné.

Mikulov jste si zvolil, protože je to blízko na Slovensko?

Vybral jsem si ho úplně náhodou, ale baví mě celé to prostředí, příroda a vůně ovzduší. Člověka baví i cesta do práce, protože se může kochat krajinou.

 

Video se připravuje ...