2°C
Je to déle než rok, kdy se Anežka v Ulici objevila poprvé. Prošla si za tu dobu nějakým vývojem?
Nedávno jsem nad tím přemýšlela, že se Anežka vlastně trochu vykresluje. Z počátku jsem u ní vnímala jen jedno zásadní téma, a tím byla ekologie. Dnes už je barvitější. Ukázalo se, že je ve škole poměrně nadaná, konečně začala řešit běžné pubertální problémy, randí s kluky. Už je zajímavější ji hrát.
Říkáš, že ekologii neprožíváš tak jako Anežka. Jak tohle téma vlastně vnímáš?
Já hlavně na rozdíl od Anežky nemám potřebu všem vnucovat svou pravdu. Myslím, že splňuji nějaký ekologický základ. Doma třídíme, plastovou lahev použiji víckrát a maso jím třeba jen jednou nebo dvakrát za týden, zejména protože se pak cítím lépe. Snažím se zbytečně neplýtvat. Myslím, že důležité parametry splňuji i bez toho, abych tomu věnovala větší pozornost. Není to pro mě takové téma jako pro Anežku.
Kdybys mohla na Anežce něco změnit, co by to bylo?
Jak už jsem naznačila, přála bych si, aby byla otevřenější názorům ostatních. Nemusí s nimi souhlasit, stačilo by, kdyby je vyslechla. Možná by pak byla víc v klidu. Taky by mohla být milejší na svou rodinu.
Jak často natáčíš Ulici?
V průměru bych řekla, že trávím natáčením Ulice pět dnů v měsíci. Ale je to různé, některé měsíce jsou náročnější než jiné.
Jak vypadá tvůj běžný den?
Můj typický den začíná většinou už před šestou hodinou. Jedu do školy, kde jsem většinou do půl páté. Pak mám taneční trénink. Druhá varianta je, že nejdu do školy a od rána natáčím Ulici. Večer se většinou učím, protože kvůli natáčení mám co dohánět.
Jakou školu vůbec studuješ?
Druhým rokem chodím do bilingvní (polovina předmětů je v angličtině – poz. red.) třídy na gymnáziu. Jelikož nemám individuální plán, musím se často hodně otáčet, abych splnila všechno, co mí spolužáci.
Anežka je ve škole premiantkou, jak se daří tobě?
Myslím, že to není špatné. Máme ve škole místo známek procenta, ale kdybych to převedla na známky, tak v minulém roce jsem měla jednu nebo dvě dvojky. To je myslím na gympl docela dobré. Neřekla bych o sobě, že jsem premiant nebo šprt, ale od mala mám v sobě docela disciplínu a vzdělávat se mě celkem baví.
Jaký předmět máš nejraději?
Na střední se to hodně mění, myslím, že to často záleží na nadšení profesorů. Rozhodně vím, co nemám ráda, a to je matika. Takže bych spíš řekla, že mám ráda všechny předměty, kde není matika. Konkrétně dějepis, zeměpis a psychologii. Mám ráda i chemii, přestože v ní je také dost matiky, protože k ní mám blízko díky mamce, která má vystudovanou VŠCHT.
Co děláš dalšího vedle herectví a školy?
Jak už jsem zmínila, mám moc ráda tanec. Nicméně v poslední době na něj nemám vůbec čas. Řeším dilema, zda se vzdát tance ve prospěch školy, která je pro mě aktuálně prioritou. Ale mrzí mě to. Mám ráda přirozený pohyb, dřív jsem trávila na gymnastice i čtyři hodiny denně. Někdy i víc. A po karanténě mi zbyl ještě jeden oblíbený koníček, a to vaření nebo pečení. To je pro mě největší relax.
Co ráda vaříš?
Mám moc ráda asijskou kuchyni. Baví mě výrazné chutě a nevšední kombinace. To mám po taťkovi. S mamkou zase moc ráda peču.
Kdybys mohla jít na večeři s jakoukoliv slavnou osobností, s kým by to bylo?
Zajímavý člověk musel být Leonardo da Vinci. Typický renesanční umělec, který měl mnoho talentů. Jistě by se s ním dalo povídat o mnoha věcech, protože to byl vynálezce, malíř, přírodovědec.
Kdo je tvým hereckým vzorem?
Vždycky se mi líbí, když jdou herci do hloubky té postavy. Úžasná je třeba Meryl Streep.
Jak ses vůbec dostala k herectví?
Právě přes tu gymnastiku, které jsem se dřív věnovala. Holky, které se mnou trénovaly, točily různé reklamy a mě to zaujalo. Tak jsem se přihlásila do castingové agentury a s tou jsem jela na letní herecký tábor. Pak už jsem dostala nabídku na Polednici, což byl můj úplně první film. To je šest let a od té doby jsem neměla žádnou větší pauzu, kdy bych nikde nehrála.
Dala ti gymnastická průprava něco, co jsi následně zúročila v herectví?
Gymnastika mi dala disciplínu a schopnost nenechat se rozptylovat. Když je natáčení náročné, umím zatnout zuby a přenést se přes to. To mi také zůstalo z gymnastiky.
Kde se vidíš za deset let?
Za deset let bych chtěla mít dostudováno a vědět, co vlastně chci v životě dělat. Nešla jsem na konzervatoř, protože nechci všechno sázet na jednu kartu. Vzdělání mi dává více možností. Na druhou stranu neplánuji po studiích s herectvím skončit, pokud budou nabídky, budu hrát dál.
Máš nějaký skrytý talent?
Nemám. Velmi obdivuji každého, kdo má něco rád, věnuje se tomu a je v tom dobrý. Moc bych chtěla mít talent na malování nebo hudbu. Je naprosto obdivuhodné, když někdo umí vytvořit něco kreativního. Vlastně vůbec nechápu, kde se to v těch lidech bere, také bych si to v sobě přála najít.
Co by ti aktuálně udělalo největší radost?
Klid a odpočinek. Moc ráda bych se pořádně vyspala. Kdybych měla volný víkend a nemusela se učit, asi bych si udělala dobré jídlo, zašla s rodinou na procházku a pak bych se asi podívala na nějaký parádní akčňák. Možná bych si i zatančila.
