18°C
Co vás vedlo k tomu, podstoupit plastiku prsou?
Samu sebe jsem docela překvapila. Kdyby nebyl covid, tak by k tomu asi nedošlo, protože jsem měla moc nabitý pracovní program. Přece jen se mi už přehoupl nějaký věk a já jsem přesvědčená, že krása vychází zevnitř a je o vnitřní spokojenosti a vyrovnanosti a pocitu, že pro sebe člověk dělá maximum. Jsem intelektuálně založená žena, a tudíž jsem se vždy věnovala spíš rozvoji v této oblasti a neměla čas cvičit čtyřikrát do týdne, a přestože se ráda hýbu a jím zdravě, je třeba to občas podpořit. Rozhodla jsem se proto k plastice prsou a za svým rozhodnutím si stojím a hrdě se k tomu hlásím. Rozhodla jsem se k zákroku jak z estetických, tak zdravotních důvodů. Mám velká prsa a buďme upřímné – působení času, gravitace a dvou dětí je znát.
Jak mocnou zbraní je podle vás pěkný dekolt?
Mocnou zbraní je hlavně to, co žena vyzařuje, její charisma. Mám ráda chytré ženy, nemám ráda holky, které mají krásná prsa, ale v kterých nic není, a myslím si, že lidé to rychle vycítí. Musíme jako ženy o sebe samozřejmě pečovat, a to nejen intelektuálně, ale máme pracovat i na tom, jak vypadáme. Já jsem operní pěvkyně a lidé chtějí slyšet hezký zpěv, ale také se chtějí podívat na hezkou ženu a koncert mít jako představení a pěknou podívanou. Pokud máte jen hezký dekolt a nic jiného nemůžete nabídnout, tak je vám to k ničemu.
Pracovala jste někdy s touto ženskou zbraní v životě?
Jen hloupá žena by nepracovala se svými ženskými zbraněmi, se svým darem být jedinečná a smyslná. Přece jen žena je ženou a muž mužem. Máme být ženami, nelíbí se mi, když se ženskost potlačuje. Žena by měla pustit svou ženskost a i zranitelnost, ať klidně přizná, že si neví rady. I když jsem od osmnácti samostatná, tak si myslím, že není nic špatného na tom, ukázat, že potřebujete pomoc. Nikdy jsem své ženské zbraně nepoužila křivým nebo falešným způsobem.
Podívejte se na Andreu v plavkách:
Zatoužila jste někdy v životě být mužem?
Nikdy. Jsem opravdu stoprocentní žena, mám doma muže a mám kolem sebe spoustu zajímavých mužů a obdivuji jejich sílu a rozhodnost. Mužnost, která není jen ve svalech, ale v tom, že si muž stojí za tím, co říká, že se dokáže zastat slabšího, že nelže a dokáže přiložit ruku k dílu. Mám ráda v rodině to, když se zastávají ty tradiční úlohy. Ráda vzhlížím k mužům, kteří jsou těmi opravdovými muži. Ale já chci být žena.
Kdybyste se jako ve filmu ráno probudila v mužské kůži, co by bylo tím prvním, co byste si chtěla vyzkoušet?
Určitě bych byla ráda, že můžu jen tak vylézt ven s bekovkou a nenalíčená, že bych mohla všechno pustit, zanadávat si. Chtěla bych si vyzkoušet tu mužskou sílu, protože i když jsou silné i ženy, ta energie je jiná. Energie chlapa by mě moc zajímala.
Jaké věci obdivujete nejvíc na tom svém muži?
Na svém muži obdivuji upřímnost, to, že se nezalekne žádné práce, naučil se být pokorný a naslouchat mi. Dva lidé se ve vztahu hodně doplňují a také se ovlivňují. Když jsem ho poznala, byl to velmi pragmatický realista a on mě tím ovlivnil a přiblížil mě k tomu a já ho zase ovlivnila tím duchovním způsobem. Myslím si, že kdyby se cokoliv mezi námi stalo, že dokážeme být vždy kamarádi. Nikdy bychom si neškodili. Je pro nás svaté, že máme ty dvě úžasné děti, tolik je milujeme. Táhneme za jeden provaz jako rodina, my bychom na sebe nikdy nekydali špínu a nehanili se navzájem.
Máte doma velmi mužskou energii, nechtěla jste to ještě doplnit o jednu ženskou?
Hrozně ráda bych měla holčičku, ale nebuďme blázni, příroda se ukecat nedá. Vidím to sama na sobě, že je to osud. Někdy je samozřejmě na mě té chlapské energie moc a trochu z toho upadám a je to náročné s třemi chlapy. Ale já jsem pozitivní člověk a vždycky si ze všeho vezmu to dobré, takže si říkám, že jsou tu, aby mě něco naučili. Mám se tu energii naučit uchopit a poradit si s ní. A záleží to na mně, jak to zpracuji, protože to, co já vyzařuji, se odráží na nich. Když já mám špatnou náladu, mají ji všichni. Takhle to funguje. Matka má nezaměnitelnou roli v rodině a spokojená matka rovná se spokojená rodina.
