2°C
Dneska se tu slaví osmdesáté jubileum, dovedete si představit sebe v takovém věku?
To je jednou tolik, kolik mi je teď, takže to si nedovedu představit. Já si ani nedovedu představit, co bude za deset let, ale myslím si, že se věk tak trochu posouvá. Dneska lidé v osmdesáti, což je kategorie, kam už trošku řadím i své rodiče, kterým už to cinká také, jsou velmi aktivní a ani byste nepoznali, že už jim je tolik.
Změnil se nějak s věkem přístup k tomu, jak pečujete o svou tělesnou schránku, abyste déle vydržel?
Já mám maminku, která o to dbá téměř hystericky, je celoživotní šamanka, a i když jsem o to v určitém věku moc nedbal, jsem vychovaný k tomu vnímat, jak zdravě žít a dobře se stravovat, protože maminka se hodně snažila, aby tomu tak bylo. Mám kolem sebe teď spoustu kamarádů, kteří se snaží dožít sta let a být nesmrtelní, ale tohoto trendu já se neúčastním. Miluji prasárny, jako je klobása nebo smažený sýr, a jsem přesvědčen, že tam tělu občas musíte něco takového hodit, aby vědělo, že musí zabrat. Když jsem doma a vařím pro svou novou rodinu, tak se snažím vařit zdravě. Nahrazuji cukry medem, zajímá mě původ potravin. A zjistíte, že vám je potom dobře!
Takže se z vás stal biootec?
Zní to hnusně a možná by se to dalo nazvat i jistou biodemencí. Jak se dříve v pohádkách říkalo "bylo nebylo", tak teď bychom mohli používat "bio nebio"! Já jsem se narodil v době nebio, a teď je doba naopak hodně bio. Zároveň jsou za tím biem hrozné podvody. Moje babička vždycky říkala: jez, co ti chutná, a nic nepřeháněj. A to platí pořád. Já se tím řídím, ale jsem člověk, který miluje přírodu, a mám pocit, že tím biem ji nějak podporuji. Má to s námi totiž hrozně těžké, protože je nás hodně. Snažím se podporovat všechny lokální výrobce a prodejce, miluji trhy, ředkvičku, která je od hlíny, a rajče, které si sám vypěstuji, takže jsem tenhle bioidiot, ale byl jsem jím vždycky a jsem rád, že je to teď v módě, protože za takovéhle trendy jsem rád.
Když jsme spolu mluvili před pár lety, tak to jste se pustil do zahradničení, takže vám to vydrželo?
Ano, ale přijde mi, že jsem stále na začátku. Zahrada je takový psycholog, přijdete tam a pokaždé je tam něco nového. Zdá se vám, že něco už neporoste, a najednou se to vzpamatuje. Tenhle rok ta příroda úplně šílí a já s ní. Covid je negativní pro lidstvo, ale úžasný pro přírodu. Za tu dobu, co jsem na venkově, byla strašná sucha, docházela voda a já jsem viděl, že je něco špatně, tak minulé léto a tohle jaro bylo, jako když jsem byl malý. Příroda se velmi rychle dokáže vrátit do starých kolejí. Ještě pár let budeme takhle zalezlí a příroda nabere druhý dech.
My jsme tady teď pod Petřínem a mě napadá, jestli dodržujete líbání pod rozkvetlým stromem, nebo jestli sem vodíte svou partnerku?
Dokud jsem byl Pražák, tak jsem se chodil líbat sem, protože s Máchou se chce člověk líbat u Máchy! Petřín je legendární. Teď mám svoje třešně i višně a mohu si vybrat, pod čím se budeme líbat, podle toho, co právě kvete. Takže tady jsem políbil svou ženu a maminku a malou ještě nelíbám, tam je dost času, ta určitě neuschne, protože je plná mléka.
Vy jste pěkný tajnůstkář. Těhotenství vaší partnerky jste tajili hodně dlouho. Je něco, co vás na otcovství překvapilo?
Nejvíc mě překvapilo, jak to vás všechny překvapilo. Já jsem to tajil, protože dneska nikdo nic netají a svět se všechno dozvídá ze sociálních sítí a já si řekl, že tohle dělat nebudu. Zatajit se dá ovšem kdeco, dneska ti, kteří chtějí, aby si jich lidé všímali, pro to dělají všechno možné, a ten, kdo to nechce, se za ně může pěkně schovat. Nejdříve jsem to řekl své rodině, potom nejbližším kamarádům a pak to takzvaně prdlo. Tak jsem to raději přiznal, aby mě někdo nesledoval na zahradě, protože se za to nestydím. Teď je pro mě rodina věc číslo jedna a nedá se to srovnat s žádnou kariérou nebo šoubyznysem. To se prostě nedá popsat a přirovnat k ničemu jinému. Když malou nevidím, tak se mi po ní stýská, ale zároveň si chci chránit své soukromí, mám na to právo. Nechci holčičku nikde ukazovat, aby to nikdo nezneužil. Jako varování všem by měl posloužit dokument V síti, pro mě od té doby, co mám dceru, je to varování o to větší.
A holčička byla vysněná, nebo jste chtěl kluka?
Mně se ztělesnil sen. Chtěl jsem holčičku a chtěl jsem, aby to byla Ryba. Já sám jsem Vodnář a vypadalo to na Berana, ze kterého jsem měl obrovský strach. Věřím na astrologii. Nakonec se narodila o měsíc dřív a je to Rybička a je to andílek na objednávku. Je mi podobná a pak je podobná mamince, je jako chameleon a mění se, jak potřebuje. Když jedeme na Moravu za rodiči maminky, tak vypadá jako odtamtud, a když jedeme k nám, tak už po cestě se mění ve mě. Netušil jsem, jak moc vám mohou děti chybět, když víte, že každý den jsou jiné a každý den se něco stane, o co nechcete přijít.
