4°C
Rodiče vám loni na podzim předali divadlo. Jak vám jde s bratrem principálování?
Bratr na sebe vzal administrativní a produkční věci, chod kanceláře a celé firmy. To je jeho doména. Já řeším provoz divadla a vznik posledních dvou inscenací. Je fakt, že být v nich obsazený, a ještě se snažit vymýšlet co nejvíce ohromných nápadů, je náročné.
Dohlížejí na vás?
Naši nám radí, ale chod divadla je už jen na nás, což je ve výsledku dobře. Obracíme se na ně, když něco potřebujeme. Ale aby za námi stáli a říkali nám, co a jak, to by nebylo dobré. A být hozený do provozu divadla v době covidu je opravdu oříšek. Myslím si, že je to pro nás velká motivace, jestli to překleneme a otevřeme v září – je to takový křest ohněm.
Vy jste si prošel hereckou průpravou v Americe. Jak se to stalo?
Vždy jsem byl hodně zatížený na filmovou americkou kulturu. Mě to vždycky bavilo. A když jsem se dozvěděl o slavné herecké škole Leeho Strasberga v New Yorku, tak jsem si to chtěl vyzkoušet. Moje žena mě dokopala k tomu, abych si podal přihlášku, a ono to vyšlo. Odjeli jsme tam na letní semestr a byl to úžasný zážitek. Pak jsme se vrátili a já se dozvěděl o loterii na zelenou kartu, přihlásil jsem se a vyhrál jsem ji. A s Nikol jsme se odstěhovali na dva roky do Ameriky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
