Neděle 24. listopadu 2024
Svátek slaví Emílie, zítra Kateřina
Oblačno, déšť se sněhem 5°C

Jirešová chodila do baru s tahákem: Bez něj bych to nezvládla!

5. června 2021 | 06:00

S těmi nejbližšími se loučila slovy: „Ať se brzy zase někde potkáme.“ Ivana Jirešová spojila s Ordinací v růžové zahradě šestnáct let. A i když hrála barmanku, míchat drinky se za celou dobu nenaučila.

Nedávno jste se musela rozloučit s Ordinací v růžové zahradě, bylo to těžké po tolika letech?

Bylo, oplakala jsem to. Hrála jsem v ní šestnáct let, od samého začátku. Pamatuji si to dobře, protože Sofinka měla tenkrát šest měsíců, a teď je jí šestnáct a půl.

Měla jste možnost vybrat si roli, nebo bylo od začátku jasné, že budete barmankou Lucií?

Hned jsem dostala Lucii, byla to role, která tam zbyla. Původně ji totiž měl hrát někdo jiný. Pamatuji se, že jsem na ten konkurz vůbec nechtěla jít. Tenkrát jsem, stejně jako ostatní herci, toužila dělat umění a seriál mi do toho nezapadal. Taky jsem se bála a styděla, ale nakonec všechno dobře dopadlo. 

Pamatujete si, co po vás tenkrát na konkurzu chtěli?

Musela jsem se naučit dva dialogy a regulérně hrát. Nebylo to jenom „ukaž se zleva, zprava, ať vidíme, jestli máš pěkný profil...“.  Ne, tohle bylo opravdu o hraní. Proto mě to zaujalo. Dřív jsem ani moc na konkurzy nechodila, a když už, chtěli pouze zjistit, jak budu vypadat na kameře. Tady šlo o víc.

Video se připravuje ...
Ivana Jirešová se cítí na padesát: S jakými tělesnými neduhy se potýká? • VIDEO: Kisa Císařová, Jan Jedlička

Jak jste natáčení s tak malým dítětem zvládala?

Zpočátku to bylo náročnější, protože jsem malou kojila. Tak mi Viktor (exmanžel, zpěvák a muzikálový herec Viktor Dyk – pozn. red.) vozil Sofinku na plac. Pomáhala taky maminka, dokonce i můj taťka, ale takhle to mají všechny herečky. Prostě kojí o přestávkách během natáčení. Daleko horší bylo, když Sofinka povyrostla. Kolem tří let nechtěla, abych od ní odcházela. To bylo nejsmutnější období.

Věděla jste, jak se vaše postava bude vyvíjet?

Ne. Jenom mi řekli, že budu hrát crazy sestru Gity. Byla jsem tam jako zpestření, veselý maskot, nešlo o velkou roli. Podstatné bylo, abych byla úplně jiná než Gita.

Neprosila jste během těch let scenáristy, aby dali Lucii větší prostor?

V tomhle jsem hrozná, plachý typ. Obvykle jsem ráda za to, co je. Ale jedno období, asi před sedmi lety, kdy jsem moc nehrála, jsem se zeptala, jestli by se Lucie nemohla projevovat víc. A za půl roku se to změnilo. Už jsem si ale zvykla, že v mé profesi je jednou práce hodně, a pak zase míň. Myslím si, že je to takhle v pořádku, naprosto přirozené. Jinak by se herec okoukal.

Donutila vás vaše role naučit se něčemu novému, třeba míchat drinky?

To ne, vždycky je dělali kluci. Ale ráda bych to sama uměla, protože i když jsem kdysi v baru pracovala, nikdy jsem to nezvládala. Vždycky jsem měla tahák (smích). Když přišla objednávka, šla jsem dozadu, vytáhla papír, nastudovala, co a jak, a před zákazníky pak předstírala, že to umím. Ale profesně mi Ordinace dala hodně. Byla to velká škola. Když herec delší dobu nehraje, mívá pak trému a pocit, že všechno zapomněl. A jak jsem točila nepřetržitě, naučila jsem se tu televizní techniku hraní zvládat. Už jenom vystupování před kamerami… Zpočátku jsem se jich podvědomě hodně bála a jako bych se před nimi schovávala...

Vzpomenete si ještě na svůj první natáčecí den?

Určitě, pro mě to byl vrchol blaha. Točila se scéna v rodině, a jak jsem sama rodinný typ, bylo mi to moc příjemné. Lítala jsem před kamerou s barevnou prachovkou, něco do toho povídala a hrozně mě to bavilo. Protože jsem mohla být crazy, mít vytahané kalhoty nebo i pyžamo. To byl můj stěžejní kostým, pruhované pánské pyžamo. (smích)

Mívala jste nějaké rituály nebo amulety pro štěstí?

Trémou jsem netrpěla, ale nosila jsem s sebou vždycky nějaký kamínek pro štěstí, ať už to byl růženín nebo ametyst. Měla jsem ho v kapsičce u džínsů, aby mi dodával sílu, a já pak mohla kolem sebe šířit pozitivní energii.

Údajně jste se vrátila k masu, protože vám chybělo. Takže už nejste vegetariánkou?

Úplně jsem se k němu nevrátila. Vzniklo to shodou okolností. Jak jsme během pandemie nemohli chodit do restaurací a já si doma sama něco klohnila, přestala mě už ta moje jídla bavit. A protože jsem občas někomu udělala maso, tak jsem ho i ochutnala. Takže to celé vzniklo hlavně z toho důvodu, že jsem chtěla změnit svůj jídelníček. Teď si sem tam rybu nebo kuřecí maso dám, ale určitě ho nebudu jíst každý týden, nejvýš jednou za čtvrt roku. Nejsem striktní vegetariánka, ale nemyslím si, že je maso pro organismus nezbytné.

autor: Ivana Bachoríková

Autor: Ivana Bachoríková
Video se připravuje ...