3°C
Máte krásný kostým…
Protože hraji Thomsona, což je zámožný muž. Má zájem o Mary a chce si ji „koupit“ svým bohatstvím. Ona miluje Robinsona, ale její otec ji chce provdat za tohohle kupce.
Jak náročné jsou vaše songy?
Hudbu napsal Zdeněk Hrubý a mně se zpívá hodně příjemně, jako by mi to bylo ušité na míru. Ale jsou tam i těžké fláky. Mám jenom dva výstupy v první polovině, jednu písničku, takže to mám za hubičku. (smích)
To znamená, že odzpíváte a jdete domů?
Bohužel nejsme v činohře, kdy postava z první půle na finále nečeká, takže musím zůstat až do konce.
Už jste někdy divadlo hrál?
Začal jsem už ve třech letech ve Východočeském divadle v Pardubicích. Maminka mě tehdy přihlásila do dramaťáku, který vedl Zdeněk Rumpík, a režiséři si pak mezi námi vybírali děti do svých představení. V devíti jsem dostal svoji první větší roli. Hrál jsem v muzikálu Donaha! a byl jsem z toho úplně vyřízený.
Jak vám to šlo?
Režíroval nás Roman Štolpa a myslím, že nás vedl dobře, že to snad nešlo pokazit, ale sám o sobě nemůžu říct, že jsem byl dobrý. Každopádně jsem neměl výpadek textu. To se mi stává výjimečně. Ale když už k tomu dojde, jsem na prášky. Strašně nerad dělám chyby, a jakmile taková situace nastane, hrozně mě to rozhodí. V tu chvíli se začnu celý chvět, je to nepříjemné. Doufal jsem, že mě to přejde, až nasbírám víc zkušeností, ale starší kolegové mi říkali, že tréma a nervozita s věkem spíš roste, než aby mizela.
Ani živé televizní přenosy v SuperStar vás nezocelily?
Tam to bylo strašně zvláštní. Při prvním živáku jsem neměl skoro žádnou trému. Nechápu proč. A při tom druhém jsem se úplně třásl.
Taky šlo o hodně.
Asi jo. I když mi vůbec nešlo o výhru. Nejdůležitější pro mě bylo absolvovat to s pocitem, že jsem nic nepokazil. Ale stejně jsem byl před každým kolem hodně nervózní. A i když jsem postupoval dál a dál, vždycky jsem si říkal, že na další kolo už nepřijdu. Že to nemá smysl, protože stejně brzy vypadnu. Vylučoval jsem, že bych se mohl dostat tak daleko.
Pamatujete si nějaký konkrétní okamžik, kdy jste to chtěl vzdát?
Bude to znít divně, ale ten den, kdy nebyl catering. Byli jsme tam stejně jako předchozí dny od rána do noci, jenomže tentokrát bez jídla. Tak jsem se na hodinu vytratil. Byl jsem už na pokraji sil, najednou na mě dolehl všudypřítomný stres. Sice si říkáte, že nemusíte vyhrát, ale stejně se chcete dostat co nejdál. Pořád to máte někde v podvědomí.
Takže jste utekl?
Jo, jo, utekl jsem koupit si něco k jídlu. (smích)
Věděl o tom někdo?
Nikoho jsem se radši neptal, protože jsem nechtěl slyšet ne. A po cestě to na mě dolehlo, úplně jsem se složil. Začaly mi téct slzy a říkal jsem si, že už to nedám. Chápu, že nás schválně nechávali projít zatěžkávací zkouškou, abychom byli připraveni na pozdější tlak v showbyznysu, ale bylo to těžké.
A je to ve skutečnosti takové, jak vyhrožovali?
Dlouho se nic nedělo, a teď je toho zase až moc. Divadla začala hrát a já mám práce, že to sotva stíhám. Před týdnem jsem jezdil na dopolední zkoušku na Maniny, na odpolední do Karlína a pak jsem se vracel na večerní zkoušku zase tady do divadla.
Tak pozor, aby vám nevyhládlo a aby vás to zase nerozhodilo!
Teď jsem si dal banán. (smích)
Jak na tom jste s váhou?
Všude se píše něco jiného, ale pravda je taková, že jsem zhubnul o 32 kg. Trvalo mi to rok. Nejedl jsem nic sladkého, protože postupně jsem přišel na to, že cukr jde nahradit čekankovým sirupem a místo smetany si můžu dát třeba ricottu. Takže jsem lehce upravil stravu, ale abych se nemusel zase tak moc omezovat, začal jsem cvičit. Každý den jsem byl dvě hodiny ve fitku. Maximálně v neděli jsem vynechal.
To bere dost času.
Čas i sílu, ale ten pocit, když se to podaří, je super.
To bylo ještě před SuperStar?
Ano, protože pak už jsem na fitko vůbec neměl čas. Od prvního dílu, který se natáčel koncem listopadu, až do března jsem shodil ještě nějakých šest kilo, trošku je to vidět, když si srovnáte první casting s posledním dílem, ale během živáků už to nešlo, to byl každý den strašný záhul. A pak přišla korona.
Takže jste přibral. Kolik?
Něco málo přes osm kilo. A byl jsem kvůli tomu na sebe naštvanej. Vyčítal jsem si, že jsem nevydržel jíst zdravě. Ale teď jsou fitka znovu otevřená, tak už zase chodím cvičit. Pro mě je důležité dřít v posilovně aspoň hodinu a půl denně.
Co děláte s oblečením, když vám tak skáče váha?
To hodně velké mám v pytlích pod postelí, abych ho neviděl a nemyslel si, že se k němu můžu vrátit. A spoustu věcí musím průběžně dokupovat, což je taky docela finančně náročné. Naštěstí aspoň to fitko mám díky SuperStar zadarmo.
A co vaše kariéra?
Hned po skončení SuperStar mi vyšla sólová deska. Představoval jsem si, že budou následovat koncerty, jenomže přišla korona a najednou ze dne na den nebylo nic. Zklamalo mě to a demotivovalo. Ale pomalu už chytám druhý dech. Minulý týden jsme dodělali první singl – Síla lásky. Mám z něho obrovskou radost. V září k němu budu točit videoklip. Mám teď mnohem větší chuť do práce, když už se zase něco děje.
Z čeho jste v pandemii žil?
Naštěstí jsem dostal nabídku do Tvoje tvář má známý hlas, což mi vydělalo na několikaměsíční nájem, a pomohla mi i státní podpora a Instagram.
Jste v kontaktu s vítězkou SuperStar Barborou Piešovou?
Jsem. Občas si zavoláme a vylejeme si navzájem srdíčka. Ona je opravdu strašně fajn, sedli jsme si hned od začátku. Taky šla teď do Tváře, ale na Slovensku.
Hrajete i v muzikálu Láska nebeská, co tam máte za postavu?
Hynka, takového slizouna. Je to spíš negativní figura. Jeden ze studentů na koleji.
Matuškovy písničky vám jdou?
Zpívám jenom kousíček jedné z nich. A je to úplně jiný styl, žádné muzikálové zpívání, takže jsme se s tím všichni museli trošku poprat.
autor: Ivana Bachoríková
