Tereza Kostková přiznala lehké stadium psychické poruchy. Víme, co ji trápilo | Pro ženy | Blesk.cz

Tereza Kostková přiznala lehké stadium psychické poruchy. Víme, co ji trápilo

VIDEO: Adam Balažovič/BPŽ
12. února 2020 | 06:00

Herečka Tereza Kostková je tento rok v jednom kole. Až do podzimu se jí rýsuje jeden jediný týden volna. Bude totiž natáčet po delší době seriál, v němž bude mít jednu z hlavních rolí, a do toho zkouší novou hru TIK TIK, která bude mít premiéru v Komorním divadle Kalich v březnu.

Terezo, zrovna jste sem doběhla ze zkoušky nové hry, která má velice zajímavou tematiku.

Vidím, že vás to zaujalo. Nikdo nechce prozrazovat děj nebo to, jakým způsobem by to mělo působit na diváka, od toho se do toho divadla chodí, takže to říkat nebudu. Divák se s námi ocitne v čekárně ordinace, kde se postupně setkává šest pacientů, každý trpí jinou obsedantně-kompulzivní poruchou. Myslím, že k tomu není víc co dodat, těch poruch je celá plejáda a mnoho z nás se s nimi setkalo ať už u svých blízkých nebo u sebe, je to velmi častá porucha. Čím více stresu máme v životě, tím intenzivněji se tělo brání. Hra je plná dojemných, ale i zábavných situací.

Poznávala jste třeba samu sebe v některé z daných poruch?

Ano, díky bohu jsem nikdy nemusela brát léky a být léčena. V mém případě to nedosahovalo do žádných krajních mezí. My se ve hře setkáváme s pacienty, kteří mají tyto poruchy ve vážnější fázi. Rozhodně ovšem znám něco podobného ve svém životě. Mnohdy to souvisí se strachem v člověku. Pamatuji si, že v mládí jsem měla jednu z těch poruch. Ve hře ji nehraji já, ale velmi dobře rozumím tomu, co tím autor chtěl říci.

Jste docela aktivní na sociálních sítích a všimla jsem si, že se chystáte na festival stepu, přiznala jste dokonce, že jste aktivně řadu let sama step tančila. Vracíte se k tomu?

Vždycky když uklízím a vidím své stepařské boty, tak mám chuť se k tomu vrátit, protože jsem to měla moc ráda. Deset let jsem tančila a vystupovala, dokonce jsme měli i drobné akrobatické prvky, bylo to moc krásné období, ale to už je víc než před dvaceti lety. Bohužel teď na to nemám vůbec čas. Kurzy stepu jsou večer, když hraji, a v dopoledních hodinách nic není. Kdybych v nějakém projektu step potřebovala, tak by se asi čas našel, ale to ještě nenastalo.

Zaslechla jsem, že letos to máte hodně pracovně nabité a nečeká vás skoro vůbec žádné volno, je to tak?

Je to pravda, čeká mě toho docela dost. Kromě Velikonoc, které si vždycky držím volné, a pár dalších dnů budu opravdu stále v práci. V květnu začínám natáčet nový seriál, moc se mi líbí obsazení a produkce. Je to po delší době, co dělám velký, ucelený seriál, a mám z toho radost, ale bude to vyžadovat větší úsilí. Pět měsíců téměř non stop natáčení, což je po Vinařích, tedy téměř po pěti letech, opět docela obrovská nálož práce, ale vážím si toho.

Teď se nám blíží Valentýn, slavíte ho?

Ne nijak cíleně. Necítím ho v srdci. Velikonoce a Vánoce jsou nám nějak kulturně dané, tím pádem k nim máme vztah, k Valentýnu ho nemám a nemám pocit, že by bylo nutné někoho milovat jen jeden den a dávat to najevo jen ten den.

A co první máj?

Ten je mi pocitově bližší, jako Majáles, svátek lásky, ne svátek práce, když jsme tu zmínili, že pracuji až do října. Myslím si, láska se může vyznávat každý den, toho není nikdy dost.