2°C
Marku, dneska skoro zlato, nakonec jsi druhým nejlepším kuchařem v republice. To je pořád krásné, nebo ne?
Mohl bych být třeba třetí nebo čtvrtý, ale tak to neberu. V konkurenci, která tady byla, je to skvělé umístění. Doma jsem na vaření jednička stejně já, a to mi, doufám, ještě nějakou chvíli zůstane.
Teď jsi mi pěkně nahrál: co mají od tebe tvé holky nejraději?
Všechno, mimo ústřic, které malá nejedla. Jinak ale ochutnala úplně všechno. Ještě houby jí nedávám, protože na to je moc malinká, ale jinak všechno. Vždycky si řeknou, co chtějí, a já jim to uvařím. Teď to byly třeba povidlové buchty nebo vaječná pomazánka, jindy je to třeba maso. Cokoli jim uvařím, tak se trefím.
Takže u vás doma kovářova kobyla nechodí bosa, u vás se doma vaří a vaříš tam ty?
V kuchyni vládnu já, uvařím všechno a manželka to potom jen ohřívá. Vařím tak na dva tři dny, dám si k tomu sklenku vína, někdy lahev, rozplánuji si to tak na tři hodiny a pak už doma nemusím vůbec nic dělat.
Takže tvoje žena vůbec nevaří? Opravdu ji nepustíš k plotně?
Ne že bych ji nepustil, ale nějak to tak vyplynulo a mě to baví. Holky tam sedí se mnou, vykládáme si u toho. Kuchyně je u nás doma takovým centrem, kde trávíme nejvíc času.
Chodíte také do restaurací, nebo tvé kuchařské umění – jak se ukázalo – téměř nemá konkurenci?
Určitě chodíme, je občas příjemné si to užít z druhé strany, nechat se obsloužit a uvařit si od někoho jiného, takže tak jednou týdně zajdeme.
Kolik je vlastně tvé dceři?
Dva roky, čtyři měsíce, šest hodin, třináct minut!
Až půjde do školky, myslíš, že nebude ohrnovat nos nad jídlem tam, když ji tak rozmazluješ?
Věřím, že jíst bude. Když jí dáš suchý chleba, tak je šťastná, ale musíš jí ho dávat s láskou. To se jí pak rozzáří oči a hned ho zbaští.
Kampa Park slaví letos dvacet pět let, jak jsme se dozvěděli. Ty jsi tam od začátku?
V restauraci přímo ne, ale pro stejnou firmu pracuju v různých restauracích a v různých zemích už dlouho. Myslím, že čtvrt století není špatná bilance.
Nenudíš se tam už po takové době?
Je to velice pestrá práce – od kanceláře přes práci s lidmi, vaření, vymýšlení nových věcí, cestování, akce po cateringy... Je to opravdu široký záběr. Když mi to začíná lézt trochu na mozek, tak jedu někam na měsíc nebo jen čtrnáct dní a ona mi potom už začíná ta práce sama chybět.
Změnilo účinkování v MasterChef radikálně tvůj život?
Určitá popularita tam je, možná víc pro nás než pro samotné účinkující. Otevřelo to další dveře a musím říct, že z valné většiny jsem měl jen kladné ohlasy. Jsem rád, že jsem si to vyzkoušel, a teď se zase mohu věnovat své práci.
Když ses dával na kuchařinu, tak to ještě nebyli kuchaři takovými superstar. Líbí se ti, kam to došlo?
Líbí se mi to. Už v devatenácti, když jsem byl ve Skandinávii, tak už jsem viděl, že ten trend nabíhá, a jen jsem čekal, kdy to k nám přijde. Televize tomu samozřejmě hodně pomáhá. Kuchař musí být vidět, umět komunikovat s lidmi, hosté musí vědět, kdo jim vaří, a musí chtít se s ním seznámit. V dnešní době sociálních sítí je osobní prezentace toho, co a z čeho vaříme, ještě jednodušší.
Na všechny slavné lidi se chytají fanouškové a v tvém případě jistě i fanynky. Nežárlí tvá krásná žena?
Nemá důvod žárlit, ona ví, že mám oči jen pro ně dvě – pro ni a pro dceru. Já jsem se už vyřádil pár let zpátky, takže teď si užívám teplo rodinného krbu a zázemí. Člověk jde domů a ví, že se na něj doma těší – a je to oboustranné, samozřejmě.
Blíží se Vánoce a mě by zajímalo, jak vypadá vaše tabule. Vaříš něco speciálního?
My to tak střídáme, u nás není nic napevno dané. Vždycky jsem nějak experimentoval, ale máme vždycky rybu, letos asi candáta. Když potom objíždíme rodinu, tak jsou všude řízky, klobásy, smažení kapři a bramborové saláty, takže my se snažíme vařit zdravě, chutně a dobře. Jako předkrm je tedy buď kaviár, nebo uzený losos, potom je pečená ryba a na závěr musíme rozříznout jablíčko.
Pečete cukroví? To holkám necháš – nebo jak to máte?
Pečou spolu, jen tak symbolicky, protože my to ani jeden nejíme. Takže něco upečou, je tam potom akorát nepořádek v kuchyni, ale malou to hrozně baví. Už umí válet, vykrajuje perníčky, takže vidím, že budu mít zdatnou nástupkyni.
Přál by sis to?
Ani nevím, do ničeho ji nebudeme nutit. Co bude chtít a kam ji život posune, to bude.
Takže jediný, kdo by tě mohl z té kuchyně vyšoupnout, je ona?
Doufám, že tam pak budu blízko sedět se sklenkou na terase a bude kolem mě skákat a vracet mi mou péči.
