Nacházíme se v chemických laboratořích VŠCHT. Vzpomínáte si na laborky, když jste byla ve škole vy?
U mě ta laboratoř úplně neproběhla, protože jsem s matikou, chemií a fyzikou skončila na základní škole a šla rovnou na hereckou konzervatoř. Jak to tady vidím, tak se musím přiznat, že je mi to trochu líto. Můj tatínek byl přitom učitel chemie, matematiky a fyziky, ale já jsem ve fyzice skončila někde na páce a z chemie bych dala dohromady možná názvosloví, ale jinak jsem úplně netknutá.
Doma tedy žádné chemické pokusy neprobíhaly?
Když jsem byla dítě, tak ne. Teď dělám pokusy maximálně v kuchyni, ale nevím, jestli se tomu dá říkat chemické.
Říkala jsem si, jestli tatínek třeba doma nepředváděl něco ze školy.
Tatínek nás nechal žít, pokud jsme neprojevily nějaký eminentní zájem. Vím, že jsme chodili na nějaké kytičky do bažin, ale doma jsme pokusy nedělali, maximálně něco s modrou skalicí, ale je to tak dávno, že si to už nepamatuji.
Seriál Teorie velkého třesku je taky o vědcích z laboratoří, vy ale dabujete servírku Penny, ta se k vědě moc nedostane.
Přesně tak, myslím, že je to skvěle obsazené, protože my máme s Penny mnoho věcí společných. Ona totiž všechno řeší dobrým slovem a dobrým vínem a u toho asi obě zůstaneme.
Jak dlouho už Teorii dabujete?
Já bych řekla, že už je to deset let. Nevím to přesně, ale myslím, že jsem začínala v roce 2009. V každém případě se s Penny už dlouho kamarádíme!
Tam byl mezitím takový chvilkový výpadek, kdy jste byla přeobsazena, ale diváci si vás vyžádali zpět. Jaký to byl pocit?
Pro mě to byl skoro zázrak, byla jsem hrozně překvapená, že lidem záleží na jejich seriálech a filmech, že nejsou jen tupé ovce, které koukají na televizi a kterým je jedno, co slyší. Moc mě to překvapilo a velice potěšilo a utvrdilo mě to v tom, že to s námi ještě není tak špatné.
Vy jste často tím hlasem bez tváře. Propůjčujete svůj hlas vlastně jiným lidem. Jak se s tím srovnáváte?
Mně to ohromně vyhovuje, protože mohu vyjít s pejsky ven ve svetru, nenamalovaná a s mastnými vlasy, a nikdo si mě nevšimne. Naopak potom, když něco potřebuju, tak hodně mluvím a lidé si mě kolikrát nespojí, ale můj hlas je jim povědomý a mají pocit, že se známe. Dá se s tím pracovat, ale člověk je inkognito a musím říct, že to těm slavným lidem vůbec nezávidím, jsem ráda, že to mám tak, jak to je.
Jaké scény se vám nejhůř dabují?
Nejhůř se mi dabuje herečka, která mi nemá co nabídnout. Prostě špatná herečka. Mnohdy se jí svým výkonem snažím pomoci, ale je to náročné, a to se mi tedy nedělá dobře.
Dá se vůbec pomoci někomu, kdo špatně hraje?
No jejda, už několik telenovel jsme povýšili na úplně jiné dílo, než jakým byly, takže se to určitě dá. Samozřejmě špatný dabing může zase filmu uškodit. Myslím si, že některé filmy by se vůbec neměly dabovat, originální znění u některých filmů nenahradí ani dobrý dabing.
Kterou herečku nejraději dabujete? Je to právě představitelka Penny?
Hodně dabuju ještě Scarlett Johansson, to je další moje stálice. Hrozně ráda mám Jessiku Biel, to je taková úžasná žena a herečka. A v poslední době jsem si zamilovala Sagu Noren z policie v Malmö ve švédsko-dánské kriminálce Most.
Je rozdíl dabovat herečku, která mluví jazykem, kterému vůbec nerozumíte, a tu, která mluví anglicky?
Angličtinu máte tak nějak v povědomí, i když jsem spíš pasivní angličtinářka, ale třeba v té švédštině – tam nikdy nevíte, kde bude konec. Musíte se hodně spoléhat na úpravu a musí se to zkoušet. Zase na druhou stranu jste svobodná v jazyku, protože v angličtině vás to nutí dozpívávat trochu jejich intonace a čeština má důraz úplně někde jinde. Ve švédštině nebo japonštině se vám nic podobného nestane.
Dabujete vždy sama, nebo máte skupinový dabing?
Skupinový dabing je věc dávno minulá, asi deset let se už neděje, což je velká škoda. Dnes jste ve studiu sama, sama si odpovídáte, sama se naštváváte, sama brečíte a nikoho nevidíte kromě monitoru před sebou a tmy okolo. Mnohdy je to trochu osamělá práce.
Když točíte milostné scény, tak to musí být dost náročné!
Máte ruku, takže si tak ocucáváte ruku.
Jak u vás probíhaly Vánoce?
Jak bych to řekla? Vánoce jsem milovala do chvíle, než jsem je musela začít sama tvořit, tím pro mě vánoční atmosféra a pohoda skončily. Stala se ze mě matka, která dělá pohodu pro ostatní, a sama je ve stresu. Obdivuji všechny matky a babičky, že dokázaly dělat takovou pohodu, a ještě stíhat nějaké vánoční zvyky. Já smažím řízky a u toho jsme už s manželem rozvedení, pohádaní a nemluvíme spolu. Po tom všem si sednu k pohádce, přejím se salátem a jsem ráda, že je to za mnou. Musím na tom ještě zapracovat.