Hana Boxanová: Děti potřebují vzor a lásku, nikoli neustálou asistenci | Pro ženy | Blesk.cz

Hana Boxanová: Děti potřebují vzor a lásku, nikoli neustálou asistenci

4. ledna 2019 | 06:00

Hana Boxanová, oblastní ředitelka firmy Golden Gate, má za sebou i úspěšnou kariéru ve farmacii. Je to žena, která najednou zvládá skloubit starost o tři děti, náročné zaměstnání i provozování svých koníčků – a to zejména tance. Jaké je její tajemství?

Pracujete, máte děti i své koníčky. Jak všechno dokážete skloubit?
Tančit mezi všemi povinnostmi, prací, rodinou, přáteli a koníčky se stále učím. Nevnímám ale jednotlivé činnosti jako konkurenci – bez smysluplné práce bych nedokázala existovat, bez rodiny a přátel bych nebyla šťastná a bez koníčků bych neměla energii na všechno ostatní. Mám pravidlo dělat vše nejlépe, jak dovedu. Pak si nemůžu nic vyčítat.

Jak jste se ke svému zaměstnání dostala a co jste dělala předtím?
Dlouhou dobu jsem pracovala v nadnárodní farmaceutické firmě Eli Lilly & Co, hlavně v obchodu a marketingu. V roce 2013 jsem navštívila konferenci Vyšehradské forum, kterou pořádala společnost Golden Gate, a naprosto mě to dostalo. Uvědomila jsem si, kolik roků jsem předtím pracovala a zodpovědně odkládala peníze, aniž bych porozuměla tomu, jak systém peněz funguje. Uvědomila jsem si, jak tvrdě pracovali celý život mí rodiče, a jak málo z toho měli – jako většina ostatních "normálních" lidí. A chtěla jsem se naučit, jak využít ekonomický cyklus pro sebe, jak zařídit, abych pro svou rodinu měla bohatství co nejvíce. Za krátkou dobu se z mého zájmu stala má profese.

Co vaše firma přesně dělá?
Vysvětlujeme lidem, proč je právě dnes nezbytné vlastnit zlato, jak – a hlavně kdy – ho nakupovat a proč drahé kovy potřebují nejen ti bohatí. Podstatou naší práce je naučit naše klienty využívat cykly bohatství: svézt se na ekonomické vlně, využít příznivý vítr, nakupovat, když je cena dole, a prodávat, když je nahoře. Většina lidí investuje či spoří ze zvyku nebo ze setrvačnosti tak, jako to dělali v minulosti – a bohužel na to pravidelně doplácí. Naším cílem je to změnit.

Vaše práce je náročná. Měla jste někdy problém vše stíhat?
Někdy? Každý den! Den je prostě příliš krátký. Jsem typická sova, ráda pracuji v noci, abych toho více stihla, a je to také jediná doba, kdy mám doma opravdu klid – ale někdy ten spánek chybí. Chtěla bych se naučit usínat rychleji.

Máte opravdu dost času na rodinu? Nikdy jste neměla výčitky, že jste spíše v práci než doma s dětmi?
To je otázka na tělo. Samozřejmě že se neustále ptám, jestli jsem dost dobrá máma – a pak také učitelka, kuchařka, provianťák, taxikář... Doufám, že mí synové vědí, že je bezpodmínečně miluji. Věřím, že potřebují vzor a lásku, ale ne neustálou asistenci. Věřím, že potřebují dělat si věci po svém, dělat chyby a učit se vyrovnávat se s nezdary, aby z nich vyrostli sebevědomí lidé. A když mám pocit, že to všechno nezvládám, jak bych chtěla, připomenu si bezpečnostní pravidlo z letadla: cestuje-li dospělý s dětmi, v případě nutnosti musí nasadit kyslíkovou masku nejdřív sobě, aby pak mohl pomoci dětem.

Jak vnímá kariérní úspěchy váš muž?
Myslím si, že má rodina si už na mé tempo zvykla. Manžel kdysi prohlásil, že by to nebylo jiné, kdybych jezdila s popelářským vozem – že bych ještě po práci chodila uklízet kolem popelnic a říkala ostatním, jak to mají dělat oni. 

Největší odměna pro mě byla, když mi nejstarší syn řekl: "Víš, co na tobě obdivuju? Že každou práci, kterou děláš, děláš tak ráda." Tak také vnímám úspěch v kariéře – úspěch neměřím titulem, ale tím, že mám svobodu dělat to, z čeho mám radost, to, co mě baví a naplňuje.  

Kdy jste začala tancovat? 
Se standardním tancem, když nepočítám taneční, jsem začala ve 44 letech. Je to pro mě i důkaz, že nikdy není pozdě plnit si své sny. PRO-AM tancování, což je tanec profesionála s amatérem, podobně jako ve StarDance, jsem objevila díky Evě a Petrovi Bartůňkovým a jejich taneční škole.

Vidět kolem sebe ženy různých profesí, fyzických předpokladů a každého věku, jak na parketu odhazují své starosti, vnímat, jak jsou zapálené a půvabné, a sledovat jejich pokroky mě obrovsky nabíjí a inspiruje. Obdivuji také neskutečnou trpělivost našich tanečních partnerů a trenérů.

Vždycky jste chtěla tancovat závodně?
Ne, určitě ne. Jsem ale zaměřená úkolově – i u koníčků si musím stanovit cíl a plán. A když není termín soutěže, je snadné najít spoustu důvodů, proč právě dnes jít tančit nestíhám. Jsem trémista, a tak si před každou soutěží říkám: "Mám já tohle zapotřebí?!" Ale už když odcházím z parketu, těším se, až půjdu příště. Tanec jsou nesmírně silné a krásné emoce.
Autor: Markéta Luštincová