Marta Jandová: Táta nechtěl přiznat, že jeho nová žena je o 8 let mladší než já | Pro ženy | Blesk.cz

Marta Jandová: Táta nechtěl přiznat, že jeho nová žena je o 8 let mladší než já

17. prosince 2018 | 06:00

Zpěvačka Marta Jandová (44) se z příprav na Vánoce nestresuje. Bere totiž život takový, jaký je, a když jí náhodou dojde optimismus, sepíše si věci, za které může být vděčná.

„To se máš, Marta je fakt skvělá ženská, bude se ti líbit,“ takhle reagoval snad každý, komu jsem řekla, že si s ní jdu povídat. A měli pravdu. Srdcařka, vždycky usměvavá, otevřená, laskavá, živelná a fakt hodně mateřská. Takových moc není. Zvlášť v šoubyznysu.

Máte téměř stejně starou sestru a dceru. Není to divný pocit?
Na to si zvyknete. Navíc holky se mají moc rády a já jsem nadšená, že spolu mají všechny děti krásný vztah. Když se nějakou dobu nevidí, stýská se jim. Máme to tak trochu všichni. Táta postavil před deseti lety na druhé straně zahrady domeček a před třemi lety se rozhodl, že ho dá mně, abychom se mohli všichni častěji vídat. A jezdíme tam pořád. I když máme každý svou domácnost, vídáme se s rodinou skoro denně.

Jak zvládáte macechu?
Jsem velmi tolerantní člověk, takže jsem s žádnou předchozí partnerkou táty neměla problém, ani s Alicí. Akorát kdysi, když mi táta ještě nechtěl říct, že Alice je o osm let mladší než já, nějak jsem na to přišla a říkala jsem mu: „Tati, to si nemůžeš najít někoho staršího než takhle mladou holku?“ Ale nikdy jsem mu to nevyčítala. Je to jeho život, a když bude šťastný, tak je to v pořádku. Nakonec to, že jsou spolu tak dlouho, svědčí o tom, že udělal dobře a že jim to klape.

Co jste po tátovi podědila?
Určitě hudební geny, jinak nevím. Ale po mamince mám právě smysl pro rodinnou soudržnost. Hrozně mě baví mít kolem sebe hodně lidí a dávat dohromady velkou rodinu. To uměla maminka. Po ní jsem i hodně mazlící.

Jak to myslíte?
Umřela, když mi bylo sedmnáct, a pamatuju si, že tu vždycky byla pro mě. Když jsem třeba nastoupila do nové školy a byla jsem nešťastná, držela mou hlavu na klíně a říkala mi: „I kdyby ze začátku spolužáci nebyli fajn, tak si pamatuj, že já jsem tvoje kamarádka, budu si s tebou povídat.“

Musí vám neskutečně chybět.
Chybí mi stále, ale ta nejhorší bolest už odešla. Všichni mi říkali, že se to zlepší, až se mi narodí dítě, protože se na něj budu víc upínat. Měli pravdu, ale já mám pocit, že je tu se mnou maminka pořád. Myslím na ni každý den už dvacet sedm let.

Říkala jste, že jste po mamince mazlivá. Podědila to i Maruška?
Naprosto. Jsme ňuchňací rodina a pořád se mazlíme. Všichni tři. Dokonce s námi spí Maruška ještě pořád v ložnici. Má sice svou postel, ale je s námi. Jsme taková propojená trojka. V létě jsme sice přemýšleli, že jí necháme udělat do pokojíku postýlku, ale oba jsme se – já a manžel – shodli, že to vlastně nechceme. Kdo ví, jak dlouho to tak vydrží.

Mazlící můžou být děti i v dospělosti. Já se tulím k rodičům dodnes a mé děti to mají stejně.
Tak to je skvělá zpráva. My doma děláme i sendviče, kdy Maruška rozhodne, kdo bude salám, kdo sýr, kdo houska… Problém jsme s tím měli v Americe. Tam musí mít i roční holčičky na pláži plavky s podprsenkou. Když přišla Maruška ze školky, nechápala, proč nesmí obejmout místní kamarádky. Pro ni je normální takhle se přivítat. Alespoň my to tak máme. Bylo těžké jí to vysvětlit.

Celý rozhovor s Martou Jandovou si můžete přečíst v novém čísle tištěného magazínu Blesk pro ženy, které vychází 17. 12. 2018.