Tady trávíte víkendy?
V Čechách se jezdí na chalupy a my jezdíme relaxovat sem do Aquamariny. Máme s manželem rádi tenhle byt s kusem zahrady přímo na pobřeží.

V Čechách jste velmi populární, poznávají vás i Libanonci?
Nedávno jsem bruslila a kolemjdoucí mě zastavili s dotazem: „Vy jste umělkyně?“ Libanonci jsou spontánní a nebojí se zeptat. Poznávají mě spíš lidé z oboru. V televizi bývám občas k vidění v reality show. Mají mě tady spojenou se životem v palácích. Někdy jdu z jednoho do druhého.

Jezdíte sama za zákaznicemi nebo ony za vámi?
Je lepší být přímo u klientky v jejím prostředí. Ale zákaznice jezdí i za mnou. Zrovna včera přijela jedna vysoce postavená dáma. Ale jako „představená klanu“ s sebou vzala neteře a vnučky. Sesypaly se na mě a každá se dožadovala mé pozornosti. Bylo to poněkud vyčerpávající, protože jsem se musela soustředit na každou zvlášť a zároveň na všechny dohromady. Ale je moc dobře, že je teď tady v Libanonu klid a že se nebojí sem přiletět. Vím, že se situace může kdykoliv změnit.

Zažila jste válečné konflikty, nebojíte se, že se budou opakovat?
Vy tady určitě máte pocit bezpečí, ale já z vlastní zkušenosti vím, že se situace může změnit během několika hodin. Žila jsem ve válkách a zažila jsem nesmírně strastiplné situace, kdy mi tekly nervy. Když naposled bombardovali Bejrút, podstoupili jsme s manželem riziko cesty sem za město. Ale netrvalo dlouho a cílem útoků se staly vysílače, které jsou v kopcích za námi. Pak už nezbývalo než naložit to nejnutnější do džípu a rychle odjet pryč.

Neměla jste chuť to v Libanonu vzdát a vrátit se do Čech?
Nemohla jsem, vždyť jsem zaměstnávala desítky lidí, dávala jim chleba. Děti mých švadlen studovaly na vysokých školách, zatímco někteří jejich muži neměli vůbec práci. Cítím vždy velkou odpovědnost za lidi, kteří pracují v mé dílně. Věděla jsem, že kdybych odjela do Čech, nepodařilo by se mi dát dohromady tak skvělý tým lidí.

Přesto si hodláte vybudovat zázemí i v Praze.
Záměrem ale nejsou zdaleka jen pomyslná zadní vrátka pro pocit jistoty, kdyby tady v Libanonu opět hrozilo nebezpečí. Mám v úmyslu vybudovat jakési společensko-obchodní centrum, které by mělo fungovat jako přemostění kultur. Když jsem se dozvěděla, že se na moji poslední výstavu v Praze v Obecním domě přišlo podívat za tři týdny přes dvaaosmedsát tisíc návštěvníků, cítila jsem, že mě tam chtějí a mám tam obrovskou podporu.

V zajetí tvůrčí práce

Autor: archiv Blanky Matragi

V jaké fázi je váš projekt?
Vyhrála jsem výběrové řízení na blok budov v domě U minuty na Staroměstském náměstí. Chtěla bych tam stálou expozici, showroom, galerie, designové obchody. Chci, aby to bylo živé, atraktivní místo, kde se lidé budou rádi setkávat. Moje vize už je konkrétní, připravila jsem projekt s návrhem, že bych městu odkázala svůj archiv. Ovšem po byrokratické stránce je to velmi náročné.

Nebojíte se krize?
Jsem ráda, že i v téhle krizi se něco vyvíjí a posouvá, a jsem přesvědčená, že každý krok se musí nějak „vyvrbit“.

Budete i v Praze zákaznicím osobně k dispozici?
Určitě počítám s tím, že tam budu třeba jednou měsíčně nebo po domluvě se zákaznicí.

Věříte, že jich bude dost?
Vím, že lidé jsou ochotní zaplatit za originalitu. Chtějí si dopřát něco mimořádného. Život v konzumní společnosti už nedává moc prostoru, po čem toužit. Lidé už uspokojili své potřeby, pokud jde o auta, zařízení interiérů, nasytili se cestováním a nyní přicházejí na řadu šaty. Nemyslím si, že je projevem snobismu, když člověk touží výjimečně vypadat pro výjimečné situace.

Blanka bedlivě hlídá každý detail, i proto jsou její modely dokonalé.

Autor: Michal Protivanský

Myslíte si, že šaty ovlivňují naše chování?
Každý se nezajímá o módu, ale přesto o sobě mnohé prozrazuje právě tím, co má na sobě. Ať už chceme nebo nechceme. Každý zkrátka musí být nějak oblečený. Oděvní tvorba je zákonitě součástí kultury, je bezprostředním interpretem kulturního dění a oděv je věrným odrazem našeho životního stylu.

Jak se vám jeví Češky, pokud jde o vtah k módě?
Hodně se o ni zajímají. Ale jsou určitě střídmější než ženy v Libanonu, které mají potřebu více dávat na odiv svoje přednosti. Oblékají se nápadněji. Možná je to i tím, že jsou podsaditější a chtějí to zachránit oblečením. Mám štěstí, že mě osud zával právě sem, do společnosti, která je možná pod vlivem francouzského kolonialismu vedená k tomu dopřávat si, ukazovat se. Místní společnost není absolutně konzumní, ale je přející a oceňuje originál. Je to země kontrastů. Lidé jsou velmi prostí, přesto je v nich touha se prezentovat, ať už jsou to plné stoly nebo originální oděv.

Na čem teď pracujete?
Hodně mě zaměstnávají svatební šaty, teď právě pro jednu českou topmodelku žijící v New Yorku. Každá klientka pro mě znamená nové setkání a novou inspiraci. Prvním motivem je žena. Každá z mých zákaznic je charizmatická, svérázná, je osobností sama o sobě, přesto ale většině z nich můžou šaty velmi pomoct a ještě více podtrhnout půvab i charakter. Nedávno jsem zhmotnila sen jedné podnikatelce, která toužila po tmavomodrých šatech, které by evokovaly hvězdnou noc.

Co děláte, když si chcete odpočinout?
Mám v sobě hodně energie, stačí, když ji namířím jiným směrem. Poslední dobou mě uchvátila sochařina. Navrhuji křišťál, sochy z taveného skla, z bronzu. Hodně mě to nabíjí, je to pro mě další impulz. Jsem ráda v pohybu, chodím na pilates, tančím zumbu, cvičím thai-bo, jezdím na bruslích...

Zakotvit v přístavu není pro Blanku žádný problém.

Autor: Michal Protivanský

Oblékáte svoje neteře?
Vy ještě nevíte, že povezete do Čech balíček s látkou na svatební šaty právě mé neteři. Bude se v létě vdávat v Kutné Hoře. Šaty se budou šít v Čechách, ale podle mého návrhu. Trvala na klasické bílé barvě, ale nakonec se mi podařilo přesvědčit ji pro odstín champagne, který více lichotí pleti.

Jste na seznamu svatebních hostů?
Samozřejmě. Pojedu i s manželem Makramem.

Už víte, co budete mít na sobě?
Určitě některý ze svých modelů. Nejspíš sáhnu do archivu a něco si z něj vypůjčím. Lidé se domnívají, že můj šatník praská ve švech, ale opak je pravdou. Mám jen asi šestery společenské šaty.

Cestujete pokaždé s manželem?
Většinou ano. Makram mi dává pocit jistoty. Jsme spolu 24 hodin denně. Přiznávám, že někdy by nám možná prospělo, kdybychom byli chvíli každý zvlášť.

Exkluzivní snímek: K focení musela Blanka Matragi manžeka chvíli přemlouvat.

Autor: Michal Protivanský

Přesto spolu působíte velmi harmonicky...
Dobře se doplňujeme, já jsem ten nespoutaný živel a Makram mě trochu usměrňuje, a hlavně za mě vyřizuje spoustu věcí, odpovídá na e-maily, protože mě nebaví sedět u počítače. Kdo nás nezná, může si myslet, že je Makram pod pantoflem, ale on je tak trochu skrytý manipulátor, nakonec si nenápadně prosadí svou.

Vaše manželství je bezdětné, trápí vás to?
Ve válce jsme nechtěli děti, a když jsme o tom pak začali uvažovat, bylo již pozdě. O adopci jsme přemýšleli, ale sešlo z toho. Četla jsem skvělou knížku Rok kohouta a upřímná autorčina zpověď právě na toto téma potvrdila moje pochybnosti.

Čím vám manžel naposled udělal radost?
Koupil mi džíp Mercedes 350. Trpělivě mě zaškoluje a dává mi odvahu do řízení, bez které by to nešlo vzhledem k místnímu spontánnímu způsobu řízení.