Jako herečka jste neustále v zajetí emocí. Denně musíte plakat, křičet, podléháte hysterii. Není tento emocionální kolotoč někdy vyčerpávající? A dokážete si při výbuchu negativních emocí na jevišti odventilovat i svoji špatnou náladu?
Často se na jevišti vypláču i ze svojí bolesti. Je ale pravda, že abych mohla kompenzovat tyto nepříjemné emoce, potřebuji k tomu naprostý klid, přírodu a také lásku.

To chápu. Vy jste navíc neustále v jednom kole. V noci přejíždíte z Prahy do Bratislavy. Neuvažovala jste nad tím, že trochu uberete?
Snažím se o to, ale je to těžké. Pro herce je opravdu důležité, aby hrál a byl vidět. Všechny nabídky a projekty, které jsem přijala, mě opravdu baví. Mám z nich dobrý pocit, a ten je pro mě také moc důležitý. Cestuji každý den stovky kilometrů, protože nedokážu opustit divadlo, kolegy, ale ani Bratislavu, kterou mám tak ráda. Dokud to půjde, budu stále přejíždět.

Nepamatuji si, že bych vás někdy viděla v roli babičky. Vaší dceři Dorotě je už ale šestadvacet, proto byste se jí brzy mohla skutečně stát. Potěšilo by vás to?
Doufám, že babiček se ještě nahraji dost. Zatím ale dostávám jen role matek, i když stále větších dětí. Děti mám opravdu moc ráda, ale myslím si, že v první řadě na ně musí být připravení a zralí rodiče. A ani jedna z mých dcer zatím v takovém stadiu není.

Dorota často cestuje po Indii. Některé zážitky, které zachytila ve svých cestopisech, jsou docela drsné. Nemáte o ní někdy strach?
Ano, hodně se o ni bojím. Pokaždé s obrovskou nervozitou očekávám den, kdy se konečně vrátí domů.

Vaše mladší dcera Terezka zase natočila velice odvážný dokument o sektách. Měl skvělé ohlasy i u českých kritiků. Určitě z ní máte velkou radost…
Jsem na ni nesmírně hrdá. Všechno to s ní prožívám. Pro matku je hrozně příjemné, když vidí, že její dítě může dělat to, co ho baví a naplňuje. A ještě je v tom dobré.

Možná zdědila vlohy po otci – režisérovi. Všichni vaši „osudoví“ muži byli režiséři. Jaké to je, mít muže, který vás režíruje?
Přiznávám, že je to někdy opravdu nesnesitelné, ale většinou je to naštěstí zábava.

Jste spokojená se scénářem, který vám napsal život? Nebo byste raději něco vyškrtla?
Neškrtala bych nic. Všechno asi je, jak má být. Jen bych vrátila životy svých nejbližších, kteří tu už bohužel nejsou.

Dokázala jste překonat rozvod, finanční problémy i období, kdy jste byla skoro bez práce. Dnes jdete z role do role. Po čtyřicítce jste si konečně našla novou lásku. Je ještě něco, co byste si přála?
Nejvíc zdraví pro moje děti, partnera a také pro mě. A potom radostný a klidný život. Vím, že to působí jako přání k Vánocům, ale doopravdy si to přeji.

V porovnání se svými vrstevnicemi vypadáte pořád jako holčička. Přitom se vůbec netajíte tím, že už přicházíte do věku, kterého se ženy děsí, zejména v souvislosti s klimakteriem. Dokonce jste se objevila na tiskové konferenci, která se tímto problémem zabývala. Jak toto období vnímáte?
I když mám zvýšený cholesterol a občas mě bolí záda, cítím se výborně. Myslím, že je důležité udržet si vnitřní sílu a radost. A co je nejdůležitější, je hodně se smát.

3 NEJ Anny Šiškové: Nejlepší životabudič: „Volný čas s rodinou a partnerem. A příroda.“ Nejlepším živatabudičem Anny je příroda. Autor: SHUTTERSTOCK.COM Největší překvapení: „Situace, které se ostatní lekli, ale já jsem musela rychle zareagovat.“ Nejlepší relax: „Spánek. Když málo spím, nedokážu hrát.“