5°C
Udělala jsem to ale ráda! Na dobré zprávy není nikdy pozdě!
Jaký je to pocit, být konečně v radostném očekávání?
Byl to pro mne šok. Opravdu jsem s tím vůbec nepočítala, měla jsem už jiné plány. Ale tak to bývá… Ještě si to ani moc neuvědomuji, snažím se teprve aklimatizovat. Jsem ve čtvrtém měsíci a bříško se mi zatím nezvětšuje ani necítím žádné pohyby.
A co těhotenské nevolnosti?
Nic takového. Zle se mi udělalo jen jednou v autě. Stejně to měly i moje máma a sestra. Jinak je ale všechno v pořádku a cítím se normálně.
Předpokládám, že momentálně je vaše manželská krize definitivně zažehnaná…
Každý partnerský vztah občas projde nějakou krizí. A když se stane to, že se konečně podaří miminko, na které se těšíte, a pak zase odejde, jako se nám to stalo v létě, tak potom člověk bilancuje, jestli to vůbec má smysl. Někteří lidé jsou holt nekompatibilní a zdálo se, že to je právě náš problém. Tuto krizi jsme ale přešli a momentálně nastalo krásné období. Manžel je úžasný a všechno je v pořádku.
Prošli jste už několika krizemi. Co stálo za tou první, po které jste odcestovala do Ameriky?
V té době jsme zažívali silné tlaky od Petrovi bývalé ženy. Nechtěla mu tenkrát půjčit dceru Elišku, pokud budu u něj v domě. A Petr si musel vybrat. Tenkrát dal přednost desetileté dceři, což teď už chápu, i když tehdy mi to moc nešlo. A tak jsme se rozešli. Ale je pravda, že za mnou pořád jezdil. A já, protože jsem chtěla z toho všeho ven, jsem odletěla do Ameriky. Když se ohlédnu zpět, jsem vděčná, že se to stalo, protože jinak bych nikdy nesebrala odvahu odcestovat. Byla to nejlepší zkušenost, jakou jsem kdy získala.
V Americe jste zůstala sedm měsíců…
A v té době jsem zarytě tvrdila, že se nikdy nevrátím k Petrovi zpátky. A když, tak jen za podmínky, že bude svatba a dítě, abych se podobným tlakům ze strany exmanželky vyhnula. Ale myslela jsem, že na to Petr nepřistoupí. Jenže ono se mu to nějak rozleželo v hlavě a svolil. I když jsem nad návratem přemýšlela, faktem je, že Petr je největší láska mého života. A tak jsem se rozhodla pro něj. A doufám, že jsem udělala dobře. Zatím to vypadá, že to byla správná volba.
A jak vycházíte s Petrovou mladší dcerou Eliškou teď?
Já myslím, že dobře. Ona je právě ve věku, kdy většinu času prosedí u notebooku. Ale jsem přesvědčená, že máme bezproblémový vztah. Měla jsem z toho obavy, ale je výborná.
A co starší dcera Marta?
Ta teď u nás bydlí, protože bude hrát v muzikálu Mona Lisa. A také s ní vycházím výborně. Marta už to má ve svých letech v hlavě všechno srovnané. Ví, co je důležité, a myslím, že se máme docela rády.
Honilo se vám při letním bilancování hlavou, že by zplození potomka mohlo být s mladším partnerem jednodušší?
Mít dítě byla pro mě dost zásadní věc. Takže jsem takto samozřejmě uvažovala. Přemýšlela jsem, jestli nebude lepší všechno ukončit a najít si k sobě adekvátního a mladého partnera. Jenže ten by mohl mít úplně stejný problém. A nebo by na tom mohl být dokonce hůř. V dnešní době podstupují umělé oplodnění čím dál tím mladší lidé. Takže to člověk nikdy dopředu neví.
Shodou okolností jste vystudovaná porodní asistentka, takže o problémech s otěhotněním i porodem víte určitě hodně. Jak vnímáte porod? Je krásný, nebo bolestivý?
Obojí. Když jsem nastoupila na praxi, zažila jsem krásné i bolestivé porody. Pro mě osobně je ale porod strašně krásný prožitek, i když bolí. A tak doufám, že ho konečně zažiji a těším se na něj.
V poslední době se hodně rozmohly porody císařským řezem. Jaká forma porodu je podle vás lepší?
Každopádně je císařský řez pohodlnější. Ale můžou po něm nastat větší komplikace. Přece jen je to jizva, zásah do organismu. Kdežto po přirozeném porodu se matka rychle zahojí a vše se vrátí do normálu. Co ale já osobně odsuzuji, to jsou porody doma. Opravdu nechápu, jak někdo ze vzdělaných lidí může zastávat názor, že je to to nejlepší a nejpřirozenější. Ono to dřív tak bylo, ale také umíralo mnohem více rodiček. Osobně jsem zažila, že se porod během vteřiny může z ničeho nic stát nebezpečný a dítě musí být do patnácti minut venku. Právě proto bych do toho nikdy nešla. A to se může přihodit, i když se všechno vyvíjí zdánlivě normálně.
Napadá mě jedna nepříjemná otázka: jste připravená na to, že byste v budoucnu mohla vychovávat děťátko sama? Podobně jako Eliška Kaplická? Přece jen je manželovi o mnoho let více…
Když jsem se dozvěděla o smrti pana Kaplického, docela to se mnou zatřáslo, protože si dokážu živě představit pocity paní Elišky, která byla šťastná z narození holčičky a do toho jí náhle zemřel manžel. Žena je po porodu psychicky labilní, zažívá velké hormonální změny. Už to samo o sobě stačí… Musela to být docela síla a nechtěla bych to nikdy zažít! A doufám, že se mi to nikdy nestane! Naštěstí manžel chodí dost pravidelně na různé lékařské kontroly a má všechno v pořádku.
Co vlastně říkali vaši rodiče na to, když jste spolu s Petrem začali chodit?
Táta mi říkal, že budu mít hezkou vzpomínku na zajímavý románek, čímž mě tenkrát docela naštval. A máma si dala pár panáků slivovice, vyspala se z toho. Mého manžela má strašně ráda. Mají spolu výborný vztah.
A nejsou vaši rodiče mladší než váš manžel?
Máma je mladší o 12 let, ale táta je o čtyři roky starší, z čehož je Petr naprosto nadšený, protože má staršího tchána. Mezi mými rodiči je totiž věkový rozdíl 17 let.
Tak vy to máte v rodině…
Já jsem vždycky říkala, že když mé mámě bylo deset a tátovi sedmadvacet, tak byl vlastně pedofil. A dopadla jsem mnohem hůř. Asi jsem se v tomto ohledu trochu "pomámila".
3 NEJ Alice Jandové:Nejoblíbenější nápoj: "Káva." Nejmilejší květina: "Tulipány." Nejlepší relax: "Posilovna.“ |
