7°C
Po více než dvaceti letech jste se vrátila na obrazovku Slovenské televize jako hlasatelka. Zaznamenala jste po tak dlouhé době v této profesi nějakou změnu?
Je to jako bruslení. To se zapomenout nedá. Cítím změnu jen v tom, že se za ta léta změnilo mé vnímání světa. A to se na mně při mé práci může odrazit.
Pracujete i pro Slovenský rozhlas, kde moderujete pořad Esprit. V čem vás tato práce obohacuje?
Rozhlas je úžasný fenomén. Gestikulování a mimika jsou zbytečné, veškeré emoce a důraz musíte vložit do hlasu. Kdybych měla v rozhlase jen hlásit, asi by mi to nevyhovovalo. Byla by to příliš monotónní práce. Takhle je ale můj život hodně pestrý.
Na svůj věk vypadáte opravdu výborně. Jak o sebe pečujete?
Myslím, že dělám běžně jen to, co by pro sebe mohla udělat každá žena. Chodím na kosmetiku, cvičím a o vlasy se mi po dlouhá léta stará jeden kosmetický salon. Asi proto, že se pohybuji v prostředí, kde jsou krása a péče o sebe důležité, jsem si to automaticky zažila. To, že o sebe dbám, beru jako naprostou samozřejmost. A tak klidně a bez sebemenšího zaváhání investuji do kvalitní kosmetiky nebo dobrého make-upu. Odjaktěživa používám to nejlepší, co si v rámci svých možností můžu dovolit. Svoji tvář si totiž už nikde nekoupím.
Nebojíte se klasických příznaků stárnutí?
Jsem toho názoru, že i když je žena starší, může vypadat skvěle. Kde je psáno, že v šedesáti musíte vypadat jako babička? Nedávno jsme zrovna s kamarádkou probíraly, že bychom chtěly stárnout přirozeně a bez chirurgických zásahů.
Takže byste si ve jménu věčného mládí nenechala vyhladit vrásky ani operovat oční víčka?
Přiznám se, že jsem vyzkoušela botox aplikovaný do oblastí očí, ale vypadala jsem hrozně uměle. Každý obličej na to reaguje jinak, a mně se sice vyhladily vrásky, ale také mi naběhly tváře a vypadala jsem jako matrjoška. Zanedlouho poté jsem vyzkoušela mnohem menší dávku a vypadalo to přirozeněji, protože mi zůstaly drobné linky. Je mi tolik, kolik mi je, a vrásky chci, protože jsou přirozené a k mému věku patří.
A jak si držíte štíhlou postavu? S tím už mívají mnohé vaše vrstevnice problém…
Hlavně běhám. Začala jsem s rychlou chůzí, kterou kombinuji s během a snažím se to dělat tak často, jak to jen lze. Chodím také plavat a cvičím pilates. Vyzkoušela jsem i jógu… Nejsem zaměřená jen na jeden sport. Jde hlavně o to, abych se hýbala.
Z čeho se skládá váš jídelníček?
Jím zdravě, sleduji kalorické hodnoty a obsah živin v potravinách, aby byla moje strava vyvážená. K snídani si vařím kaši z ovesných vloček. Další jídla jsou hlavně zeleninová. Snažím se jíst potraviny, které v sobě nemají více než dvacet procent tuku, a pak ty, jež obsahují tofu.
A když náhodou váha přece jen stoupne, máte nějaké triky, jak se nadbytečných kil zbavit?
Vzpamatuji se a začnu pravidelně jíst. Denní přísun jídla si rozčlením na pět malých dávek. Když se potřebuji nastartovat na hubnutí, tak na první dny vyloučím kvůli obsahu cukru i ovoce. Tímto způsobem se po dvou až třech týdnech opět vrátím na svou původní váhu. Dnes už vím, že je nesmysl myslet si, že za týden zhubnu čtyři kila. To se nedá. I hubnutí potřebuje svůj čas.
Děti většinou přebírají životní styl svých rodičů. Jak je to u vás doma?
U nás je cvičení a zdravé stravování celkem přirozená věc. Nevím, jestli to děti mají ode mne, ale Filip sportuje hodně. V posilovně je každý den. Možná to někdy trochu přehání. Býval trochu "macatější", ale vypracoval si krásnou postavu. Na břiše má šest cihliček a každé ráno počítá, jestli tam stále jsou. I Ema už se hlídá od chvíle, kdy začala dělat modeling. Když náhodou donesu sýr, který má třicet procent tuku, okamžitě mi oba udělají výstup, že ho nebudou jíst.
Nebojíte se, že až děti dospějí a založí si vlastní rodinu, zůstanete sama?
Opravdu nevím, co bude. Samota není zlá, horší je pocit osamocení. A ten může přežívat i ve dvojici. Teď je mi dobře a co bude potom, neřeším.
Jste vyrovnaná se svojí minulostí i bývalým manželem Richardem?
Naše manželství už je minulostí, kterou se mi podařilo zpracovat a definitivně uzavřít, i když to většina lidí vnímá jako nejzajímavější etapu mého života. Donekonečna se mě vyptávají, očekávají, že se na Richarda konečně dozvědí cosi, co ještě nikdy nikdo neslyšel a nezjistil. A potom, když jim žádné pikantnosti neprozradím, jsou zklamaní. Stále spekulují a hledají. A to jsme přitom už osm let rozvedení!
Jste přirozeně vnímaná jako možná přístupová cesta k Richardovi. Je velmi výraznou osobností… Není tedy divu, že se vás na něho každý stále ptá a spojuje ho s vámi.
Okolí mě vnímá jako jakési spojovací médium mezi nimi a Richardem. Už mi i promlouvali do duše, abych napsala knihu na téma Žila jsem s Müllerem. Já ale nechápu, proč bych měla obchodovat se svým životem a se svou minulostí. Pro to opravdu nejsem stvořená. Ani bych to nedokázala.
3 NEJ Soni Müllerové:Největší adrenalin: "Moje děti." |
