Měla být operní zpěvačkou
Jana Nagyová (66) v dětství sice hrála amatérské divadlo, ale projevovala velký talent pro hudbu. Proto také na bratislavské konzervatoři vystudovala operní zpěv a hru na klavír. Předpokládalo se, že její kariéra bude spíše hudební, ale osud určil jinak, nahrálo jí také to, že byla opravdu hezká. Své první zkušenosti před kamerou získala už od roku 1972, kdy byla ještě naivní a křehkou třináctiletou dívenkou. Na Slovensku pak v mládí hrála v podstatě pořád, český divák ji však mohl poprvé spatřit až v profláknuném thrilleru Smrt stopařek, kde si ve svých devatenácti letech zahrála po boku Dagmar Patrasové znásilněnou a zavražděnou stopařku.
Videorozhovor s Janou Nagyovou:
Proč ji v Arabele nadabovala Libuše Šafránková?
Krátce nato už absolvovala konkurz na Arabelu. Původně zamýšlená Libuše Šafránková roli Arabely ze zdravotních důvodů odmítla, ale pak alespoň princeznu cestující z říše pohádek do říše lidí nadabovala, protože výrazný slovenský přízvuk Jany Nagyové by se do pohádky nehodil. Přijmout tuto roli se však Janě Nagyové vyplatilo, protože se tím neskutečně proslavila, a to na celý život. Princeznou Arabelou totiž zůstala už napořád. V dalších letech hrála převážně ve slovenských projektech, dokud se její herecká kariéra nezastavila úplně.
Když přišla nabídka na pokračování Arabely, Janina manažerka tehdy požadovala tak tučný honorář, že ke spolupráci vůbec nedošlo, a Arabelu si nakonec zahrála sestra Libušky Šafránkové Miroslava. Pokračování Arabely prostě Janě Nagyové nebylo přáno a ona sama se jako maminka dvou malých dětí už do role princezny zrovna moc nehodila.
Nad prací zvítězila rodina
Jaký byl její další život od doby, kdy přestala v 80. letech točit filmy? V roce 1987 se se svým druhým manželem, Němcem Haraldem Schlegelem, odstěhovala do Německa, přerušila svou hereckou kariéru a začala se výhradně věnovat rodině. V mládí byla už jednou vdaná, ale toto manželství se Slovákem Miro Kubovičem se brzy rozpadlo. Ale ani druhé manželství jí nakonec nevyšlo a tak se vrátila do své domoviny, lépe řečeno do Prahy, kde se pokoušela podnikat v oblasti kosmetiky. Tehdy si zahrála v televizním dramatu Pozemský nepokoj (1993). To byla v 90. letech opět nadlouho její poslední role.
Následoval návrat do Německa, třetí manželství a třetí dítě. A zdá se, že tento vztah měl konečně naději na úspěch, s manželem je dodnes a děti už má samozřejmě dávno dospělé, nejmladší dceru měla až po čtyřicítce.
V posledních letech se vrátila na obrazovky
V posledních letech opět u nás Jana Nagyová Pulm začala točit. Jako by se na ni znovu usmálo štěstí, anebo se rozhodla splnit si své další sny a znovu se postavit před kameru. Zahrála si v pohádce Jana Budaře Princ Mamánek (2022), a to dokonce jednu z hlavních rolí, královnu Ludmilu. O rok později ji čekala role ve Svátkově kontroverzním snímku Dvě slova jako klíč (2023), v němž si zahrál dokonce i Pierre Richard. Jana Nagyová pak pokračovala v seriálu Studna (2025) Terezy Kopáčové na motivy skutečného kriminálního případu a dle vzoru někdejší epizody slavného seriálu Třicet případů majora Zemana. Ztvárnila maminku hlavní postavy Máni a objevila se ve dvou ze šesti epizod.
Zahraje si také v připravovaném sportovně laděném životopisném snímku Nepela, režiséra Jakuba Červenky, o slavném krasobruslaři.
