2°C
Chataření – vynález socialismu?
I když to tak před rokem 1989 mohlo rozhodně vypadat, chataření zdaleka není výdobytkem hlubokého socialismu. Bylo tady totiž daleko dříve. Už ve dvacátých letech minulého století měli stejný nápad trampové. Důvodem byla jejich snaha být blíž k přírodě a možnost pořádat venkovní akce po svém. Oficiální hnutí skautů totiž mívalo přísnější pravidla, kterým se ve svých vlastních příbytcích mohli vyhnout. A jak to tak bývá, inspirovali tím mnoho dalších!
Po vlastním „útočišti“, chatách a chalupách, začali brzy toužit i ostatní. Mít vlastní chalupu začalo být snem mnoha lidí, chudších i těch movitějších. Z původních obyčejných dřevěných chatek a případně srubů se časem stala vylepšená stabilní sídla – nezřídkakdy zděná. Také jejich označení se změnilo – bohatší je označovali jako své letní byty. Časem vznikaly celé chatové osady, kde mohli najít volnost a klid všichni, kteří si to zrovna mohli dovolit.
VIDEO: Jak probíhala za komunismu oblíbená dovolená na Mácháči? Podívejte se:
Režim chalupářům povětšinou nestál v cestě
Totalitní režim, ač jinak hodně konzervativní a diktátorský, překvapivě chalupářům nehodlal stát v cestě. Důvod byl jednoduchý. Nepřál si, aby lidé ve velkém cestovali za hranice, a také jim to ani neumožňoval. O výjezdní doložce si někteří obyvatelé Československa za komunismu mohli nechat jen zdát. Bez ní mohli vycestovat pouze do zemí východního bloku, ale ani to nebývalo samozřejmostí a někomu se to nepodařilo. Jediným „nenásilným“ řešením tak byly právě letní chaty a chalupy, které si často lidé postavili vlastníma rukama díky dostupnějšímu cementu a dalšímu materiálu. V rámci známých se tehdy dalo sehnat ledacos, stačilo trochu šikovnosti a nápadů a letní obydlí bylo na světě. Mnoho jedinců také využilo odsunu Němců po 2. světové válce z nemovitostí v příhraničních oblastech. V nerušené přírodě zbylo mnoho chalup, které byly nabízeny ke koupi za poměrně slušnou cenu.
Boom chalupaření nastal v šedesátkách
Doslova pré zažívalo chalupaření a chataření v šedesátých letech. Čím dál více lidí totiž končilo v práci kolem třetí nebo čtvrté hodiny, takže hledali způsoby, jak příjemně strávit volná odpoledne, potažmo víkendy a celé prázdniny. Každý dělal, co mohl. Někdo koupil menší pozemek, kam postavil skromnou dřevěnou chatu, jiný měl rovnou zděnou chatu s velkým pozemkem. Tak či tak se rekreační nemovitosti nacházely nejčastěji na samotě v blízkosti lesa, potůčků a volné přírody. Kromě práce na zahradě lidé s oblibou seděli venku, popíjeli pivo a limonády, hráli karty a stolní hry nebo pracovali na zahradě. V okolí se samozřejmě chodilo na procházky, přičemž vášniví houbaři sbírali houby, z kterých potom chystali k večeři smaženici nebo houbové řízky. O zábavu bylo na československých chalupách zkrátka postaráno. Poskytovaly jedno z mála útočišť, kde si lidé mohli odpočinout od práce a pořádně se zrelaxovat.
Vytoužený dvoudenní víkend s jasným plánem!
Většina lidí se za socialismu nemohla dočkat, až konečně bude pátek odpoledne a celá rodina vyrazí na chalupu nebo chatu. Obyvatelé Československa fakt, že se díky rozvoji automobilového průmyslu nově stala dalším volným dnem i sobota, uměli náležitě ocenit! Lidé z paneláků a sídlišť ochotně ve svých autech absolvovali zácpy a rušnější provoz, jen aby měli možnost strávit víkend mimo město. Někteří zase raději volili cestu vlakem. Děti měly samozřejmě účast povinnou. Místo koncertu či diskotéky s kamarády mnohé teenagery pravidelně čekalo povinné víkendové pletí záhonů, natírání plotu nebo houbaření, což ne všichni z nich zrovna ocenili. Bazény tenkrát ještě nebyly běžným vybavením zahrady, bez osvěžení ale ratolesti ani jejich rodiče nezůstali. Ke koupání stejně dobře posloužily nedaleký rybník nebo potok, popřípadě voda ze studny a necky.
Na fotografie z krásného prostředí retro chat a chalup se podívejte do naší GALERIE.
