Legendární Cirkus Humberto: Kdo dostal honorář 800 korun a kterých zvířat se štáb bál?
Sága o šesti generacích cirkusového rodu, která nám odhalila fascinující drsný svět za oponou šapitó, přitahuje diváky už desítky let. Režisér František Filip stvořil dílo, které svou výpravou a obsazením dodnes nemá v našich končinách konkurenci. Pojďte se s námi podívat do zákulisí natáčení a objevte zajímavé detaily.
Věděli jste třeba, že za hvězdného Jaromíra Hanzlíka zaskakoval v nebezpečných scénách člověk, který dnes léčí ty nejlepší české sportovce? Přečtěte si 7 zajímavostí o tomto legendárním seriálu!
1/7: Seriál se inspiroval reálným cirkusem
Eduard Bass sice napsal Cirkus Humberto jako literární fikci, ale čerpal z velmi reálných základů. Hlavním vzorem mu byl legendární cirkus Kludský, který v 19. století patřil k největším v Evropě. Měl stovky zvířat a vlastní železniční soupravy, což Bassovu představu cirkusového světa přímo inspirovalo. Autor nechtěl psát kroniku jedné rodiny, ale oslavit celý fenomén kočovného života.
Zajímavostí je, že i v samotném seriálu se objevili lidé, kteří mají k cirkusu nebo hudbě blízko i v civilu. Například Pavel Vondruška, který hraje dirigenta, byl skutečným dirigentem v Národním divadle po celých 30 let. A v epizodě Maringotka číslo osm si zahráli bratři Bubeníčkové, slavní baletní mistři, kteří se do cirkusové rodiny skutečně narodili. Tradice a realita se tak v Humbertu proplétaly na každém kroku.
Ze seriálu Cirkus HumbertoAutor: Profimedia2/7: Smutný odchod legendy zapříčinil výměnu režiséra
Cirkus Humberto mohl vypadat úplně jinak, kdyby ho točil muž, který ho původně připravoval. Scénář totiž psal Oldřich Lipský, mistr komedií a cirkusový nadšenec, který měl seriál i režírovat. Osud byl ale proti, Lipský se bohužel začátku natáčení nedožil. Režie se tak musel ujmout František Filip, který sice do té doby nebyl takovým „cirkusákem“, ale do projektu vtiskl neopakovatelnou lidskost.
Nebylo to přitom poprvé, co se filmová adaptace Bassova románu zadrhla. Už na konci druhé světové války na scénáři pracoval Jan Drda pro společnost Lucernafilm, ale tehdy z ambiciózního projektu sešlo. Seriál, jak ho známe dnes, tak v podstatě vstal z popela po několika neúspěšných pokusech, což mu ovšem ještě přidává na historické hodnotě.
Ze seriálu Cirkus HumbertoAutor: Profimedia3/7: Herce pro malého Vaška hledali dlouhé měsíce
Představitele dětského Vaška hledal režisér Filip dlouhých šest měsíců. Pavel Mang nakonec dorazil na konkurz jako úplně poslední, ale okamžitě si získal pozornost, když přímo v režisérově kanceláři na požádání vystřihl salto. Na rozdíl od dospělých herců navíc absolvoval všechny své artistické kousky úplně sám, bez jakéhokoli dublování.
I když byl malý Pavel nesmírně šikovný, některým emocím se muselo na kameru trochu pomoct. V náročné scéně, kdy ho v seriálu násilím ohýbají při přípravě na artistické číslo, sice vidíme pláč, ale skutečné slzy to v reálu nebyly – filmaři mu do očí aplikovali glycerinový roztok. Během natáčení se navíc štáb potýkal s přirozeným vývojem, protože chlapci začaly vypadávat mléčné zuby, které museli maskéři nahrazovat umělými náhradami.
Ze seriálu Cirkus HumbertoAutor: Profimedia4/7: Špičkový fyzioterapeut Pavel Kolář zaskakoval za Hanzlíka
V akrobatických scénách, kde postava Václava Karase v podání Jaromíra Hanzlíka předvádí dvojnásobná salta na cválajícím koni, nevidíte slavného herce. To se ale dá předpokládat. Hanzlík sice zvládl krotitelské scény i skoky do sítě sám, ale na vrcholnou akrobacii si štáb přizval dubléra. Nebyl jím nikdo jiný než mladý Pavel Kolář, dnes světoznámý profesor fyzioterapie. Nečekané, viďte?
Pavel Kolář, ke kterému si dnes pro pomoc chodí sportovní ikony jako Jaromír Jágr, tehdy za své odvážné kousky v manéži dostal honorář 800 korun. Než se stal kapacitou v oboru lidského pohybu, sám své tělo trénoval v náročných cirkusových disciplínách, aby pomohl vytvořit iluzi dokonalého artisty Václava Karase.
Autor: Blesk5/7: Medvědí nadýmání si
Natáčení se zvířaty bývá nevyzpytatelné a Radoslav Brzobohatý, který hrál Bernharda Berwitze, na to měl jednu vskutku bizarní vzpomínku. Před scénou s medvědicí Ladynou dostal od chovatele varování, že šelma není ve své kůži. Snědla totiž několik bochníků čerstvého chleba a trpěla silnými větry, což ji dělalo značně nevrlou.
Vzhledem k tomu, že medvědice měla v rámci čísla metat kozelce, začaly se její zažívací potíže projevovat přímo v manéži. Brzobohatý později s úsměvem vzpomínal, že celé číslo strávil v jakémsi „plynovém omámení“. Jeho herecká profesionalita tehdy zvítězila nad přírodními zákony, i když to pro představitele ředitele cirkusu nebyl zrovna voňavý zážitek.
Ze seriálu Cirkus HumbertoAutor: Profimedia6/7: Štáb procestoval různé země
Seriál se tváří jako velká cesta Evropou, ale filmařská kouzla realitu trochu ohýbala. Například slavný kamenný cirkus, který má v příběhu stát v Hamburku, ve skutečnosti stojí v polském Gdaňsku a jde o historickou tržnici. Stejně tak liberecká radnice si v seriálu zahrála tu hamburskou. Štáb procestoval mnoho míst od Turecka až po polský Malbork, aby navodil tu správnou atmosféru.
Historická věrnost byla pro tvůrce klíčová, což dokazuje i počet nasazené techniky. Na place se vystřídalo 30 historických maringotek, 4 parní lokomotivy a neuvěřitelných 120 kočárů. Ta nejvtipnější mezinárodní historka se ale stala u české obce Řitka. Tam se filmařům při natáčení splašili koně tak nešťastně, že vyděsili i slona, který utekl hluboko do polí a musel být pracně odchycen.
Ze seriálu Cirkus HumbertoAutor: Profimedia7/7: Zdníkům se říkalo rochně
V seriálu se to hemží dobovými výrazy i žargonem; filmaři si dali záležet, aby jazyk působil autenticky. V jedné z epizod zazní hovorové pojmenování pro zedníka – rochně. Pokud byste si mysleli, že je to jen náhodná nadávka, pletli byste se. Původně se tak říkalo zednickým učňům, a to ze dvou zajímavých důvodů.
Prvním bylo, že nezkušení učni u práce často vypadali jako prasata, tedy rochně (rochnili se v maltě). Druhá verze je ještě zajímavější a odkazuje na stavební materiál. Dříve se totiž stavělo z nepálených cihel, kterým se říkalo vepřovice. A od vepřovic byl už jen krůček k tomu, aby se mladým zedníkům začalo přezdívat podle chrochtajících obyvatel dvorků.
Autor: Česká televize
